COOLna

Korona je proti tomu, co nás čeká, zcela bezvýznamná“, uvedl Josef Settele. „Další pandemie nás čeká“, předvídá biolog a přírodovědec z  Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí. „Pokud budeme mít smůlu, bude daleko smrtelnější než současná vlna koronaviru.“

Změna klimatu, vymírání druhů a smrtelné nemoci se totiž vzájemně podporují, jak Setele popisuje ve své knize „Die Triple-Krise“ (česky: Trojitá krize). Mýtíme lesy a tím odstraňujeme přirozenou bariéru zvířat, která jsou nosiči nebezpečných virů. Ale proč roste riziko pandemií, když se snižuje biodiverzita? Když z povrchu Země mizí miliony živočichů, nemělo by se pak – cynicky viděno – nebezpečí spíše snižovat?

Ano i ne, odpovídá biolog. „Sice zbývá méně druhů, ale jádrem tohoto názoru je, že se zbavíme těch druhů, které nechceme. Většinou však dosáhneme pravého opaku. Nejsme zrovna obzvlášť úspěšní v hubení určitých druhů. Vždy vyhubíme ty, o které nejde, a tím problém ještě zhoršíme.“

Člověk je architektem svého vlastního zániku. Hororový scénář, který Josef Settele popisuje ve své knize, vypadá následovně: již za zhruba 20 let bude většina lesů uzavřená pro návštěvníky, protože budou odpadávat větve uhynulých stromů a v lesích se budou zdržovat zvířata s nebezpečnými viry. A těch pár lesů, které bude ještě možno navštívit, bude znepokojivě tichých, protože v nich už neuslyšíme ptáky.  Pokud již nevymřeli, opustili les kvůli hledání potravy. Za to lesy nepříjemně páchnou, neboť se z nich stalo skladiště výkalů a hnijících mršin.

Důvod je ve všech případech stejný. Příštích dvě až pět desítek let by mohlo znamenat konec pro zhruba milion zvířecích a rostlinných druhů. Téměř polovina z toho je hmyz, který má kvůli mouchám a komárům neprávem špatnou pověst. Protože hmyz neopylovává pouze květiny, ale likvidují i zvířecí exkrementy a zdechliny a slouží jako potrava ptákům. Bohužel není tak roztomilý jako pandy, a proto je „ve své důležitosti závažně podceňován“, jak to entomolog Settele formuluje. Hmyz je zvířecím ekvivalentem systémově relevantních pracovníků.

Nejen komáři a mouchy, ale i mravenci, včely, kobylky, brouci, švábi, motýli a vosy. Ale právě létajícího hmyzu ubývá, i když nikdo nedokáže v absolutních číslech vyjádřit, kolik druhů je postiženo. Na to jich existuje příliš mnoho.

„Průměrný občan pozná, jestli je motýl namodralý, ale ne, jestli patří k tomu či onomu druhu 50 podobných modrých motýlů“, popisuje entomolog problém. „V Německu existuje zhruba 300 až 400 různých druhů lesních včel. Na červené listině je jich 40 až 50 % – ty se blíží vymření. U motýlů je to podobné. U mnoha skupin přijdeme zhruba o polovinu druhů.“

Že hmyz vymírá, víme především z dlouholetého pozorování. Díky několikaleté namáhavé práci dobrovolných přátel hmyzu se zjistilo, že určité druhy, které jsme ještě před pěti lety mohli v našich lesích a loukách vidět, dnes již nespatříme. Průkopnické bylo zveřejnění Krefeldské studie před čtyřmi lety. V ní zachytil po období 27 let Entomologický spolek Krefeld počet létajícího hmyzu ve svém regionu. Vývoj je zdrcující: Od r. 1989 do r. 2016 byl prokázán úbytek 76 % biomasy. Jaké druhy byly postiženy, se nezkoumalo.

Naši přirození zemědělci sbírají pyl a nektar a celosvětově opylují téměř 90 % kvetoucích rostlin, mezi nimi tři čtvrtiny všech nejdůležitějších užitkových plodin.

„Létající hmyz je nepřímo zodpovědný za zhruba třetinu globální produkce potravin“, vysvětluje Josef Settele. „Má velký podíl i na výrobě vláken, léků, biopaliv a stavebního materiálu.“ A nebo také ne, jak ukazuje příklad z čínské provincie S’-čchuan – největší oblasti pro pěstování ovoce v Číně.

„V některých údolích už není žádný hmyz, který by opylovával“, vypráví biolog. „Od té doby to musí dělat člověk. Pokud chtějí pěstovat ovoce, musí opylovávat ručně, aby vyrovnali ztrátu hmyzu. Člověk ale v této oblasti není odborníkem, je břídilem.“

V Číně vedlo nepromyšlené nařízení Velkého kormidelníka Mao Ce-tunga k obrovskému úhynu hmyzu. Mao šel v r. 1958 původně po všudypřítomných vrabcích, kterým zachutnala sklizeň obilí. O několik let později byli sice malí ptáci úspěšně vyhubeni, s ním ale i přirozený nepřítel žravého hmyzu, který se nyní na úrodu vrhl místo něj. Došlo k plošnému nasazení insekticidů, které vyhnalo včely. Fatální rozhodnutí téměř znemožnilo pěstování ovoce v největší čínské ovocnářské oblasti.

Byla to drahá chyba. Dojít k ní ovšem může, i když se snažíme dělat vše správně. Jako na Novém Zélandu, celosvětovém vzoru ochrany přírody, kde je navzdory všemu snažení ohroženo 4.000 původních druhů. Důvodem je člověk, jeho urbanistické rozšíření, sklon k mýcení a především jeho monotónní, průmyslové zemědělství.

Na Novém Zélandu se daří především mléčnému průmyslu. Od r. 1994 se počet krav téměř zdvojnásobil na 7 milionů. Obchod zažívá konjunkturu, z pětimilionové země importuje mléko do více než 130 zemí. 95 % výrobků jde do zahraničí a posilují tak domácí ekonomiku. Novozélandské sdružení mléčného průmyslu na svých webových stránkách uvádí, že se na to tamní klima, půda a voda perfektně hodí. Jak dlouho ještě?

Skot produkuje obrovské množství hnoje a metanu. Monopol jejich chovu činí půdu neplodnou. Aby novozélandské louky vůbec ještě plodily potravu pro stroje na mléko, nasazují farmáři masivně syntetická hnojiva a tím znovu otravují kdysi úrodnou půdu, ničí flóru a následně i faunu. Nádherná novozélandská příroda krok za krokem mizí a s ní i hmyz. Člověk se dopouští „ekologického šílenství“ a likviduje to, co sám k životu nutně potřebuje, říká Josef Settele.

POLITIQ