COOLna

Po návštěvě mnoha grilovacích odpolední přitom vím, že nebudu sám, koho překvapí, že variant pro venkovní přípravu jídla je víc než ohniště (buřty) a gril s dřevěným uhlím (kuřecí plátek, někdy i kolečka cukety). Hromas peče brambory na seně, rybu na chvojí, celer v chlebovém těstě, kachnu na špagátu, bůček na vidlích – všechno přitom vyžaduje různou práci s ohněm. Snad až na poslední jmenované současně nejde o žádné efektní parádičky, ale skutečně efektivní využití toho, co nabízí různé variace ohně a kouře. 

Na pozadí postupů navíc často prosvítá i kulturní znalost. Hromas hodně čerpá ze Španělska, Maďarska – a něco o těch zemích opravdu ví a píše o tom. Jednotlivé techniky, třeba pyrenejskému poloostrovu vlastní pálení zeleniny, tak dostávají společenské pozadí. To není zanedbatelná věc: co člověk pochopí v kontextu, to si skutečně osvojí mnohem lépe. 

Hromas navíc není žádný turista, eklektický lovec „exotiky“. Ke kulturám přistupuje s pochopením, aniž by je současně stereotypizoval. Proti tomu naopak docela politicky brojí. „Chci jen doufat, že nikdo z těch vtipálků nebude muset v životě řešit dilema, zda se kvůli rasové segregaci dívat na svoje hladovějící dítě, nebo jídlo prostě ukrást,“ píše v části věnované pečení v hlíně, které je spojované s kočovnými Romy a vtipy o kradených slepicích. Víc takových!

Oheň a dým tak představuje promyšlený protiklad k všemožným Velkým knihám o grilování, které má v knihovně mnohá domácnost (a neotevírá je v zásadě nikdy).

Celkově těžko hledat kuchařskou knihu, která by tak svůdně zvala ven, vyzývala, ať to či ono člověk také zkusí. Moje hodnocení bude pravděpodobně i dobově podmíněné. Svět přetéká krizemi a riziky, vstřebávání ohňového poznání uplatnitelného během potenciální apokalypsy tak nabízí příjemně konejšivou náruč.

Jakub Jetmar