„Lidé si neuvědomují, jak obrovský smysl a dalekosáhlé důsledky sčítání lidu má. Naše datová základna by bez něj byla poměrně chudá,“ začíná Robert Šanda, ředitel odboru statistiky obyvatelstva Českého statistického úřadu (ČSÚ), jenž byl od začátku u příprav letošního sčítání, které se datují až k roku 2015.
bez pravidelného sčítání bychom ani vlastně přesně nevěděli, kolik nás je. Registr obyvatel sice máme, je v něm ale o několik set tisíc lidí víc, než v Česku ve skutečnosti aktuálně žije. Nejsou v něm totiž zohledněni všichni zemřelí a ti, kteří se odstěhovali do zahraničí. Český statistický úřad proto vychází při svých šetřeních z bilance získané sčítáním v roce 2011, ze které jednoduše odečítá zemřelé a přičítá k ní narozené.
Nejde ale jen o počty. Bez sčítání lidu nevíme ani to, kde lidé ve skutečnosti žijí. Vzhledem k tomu, jak komplikované je přestěhovat se úředně, realita se od hlášených trvalých pobytů v některých místech – především v satelitních obcích kolem velkých měst, ve velkých městech nebo naopak v malých obcích na venkově, kde mají zejména mladí lidé trvalý pobyt – výrazně liší. Proč ostatně za poplatek podstupovat byrokratickou proceduru včetně přestřižení občanky dřív, než nás k tomu donutí jiná byrokratická procedura, jako je například přihlášení dítěte do školky nebo do školy? Dobrou populační prognózu, ze které vychází plánování školek, zařízení pro seniory nebo potřeby sociálních služeb, bez těchto dvou základních údajů zkrátka neuděláte.
týdeník HROT
COOLna 
Napsat komentář