Jak vzniká úzkost? Velmi zjednodušeně řečeno: jsou lidé, kteří jsou méně vnímaví. Díky tomu jsou „vyklidněnější“, protože toho prostě nevstřebávají tolik najednou, tolik je toho neruší. Vnímavější lidé vstřebávají násobně více podnětů, a jejich nervová soustava se tak mnohem snáze přetíží. Jako když hromosvodem projede veškerá energie blesku: zůstane lehké chvění. U citlivých lidí je tomu podobně. Kromě obrazů, zvuků a událostí vnímají i emoce, atmosféru a slova mezi řádky. Jejich mozek je o to více zatížen – procesor musí být výkonnější, když opět použiju přirovnání.
A to je problém. Ve výkonově nastavené společnosti se neustále všichni porovnáváme a hodnotíme, zda naplňujeme ideály – které jsou z podstaty věci fiktivní, protože v reálném životě ideál neexistuje. Člověk s citlivější výbavou je snáze přetížený. Nehodí se řešit jeho emoce, potřeby a pocity. Citliví lidé proto bývají vnímáni jako méně výkonní, komplikující a zdržující proces, postup kupředu.
Pokud se však na věc podíváme z druhé strany a pečlivěji, může se mince obrátit: takoví lidé jsou vnímaví k detailům a souvislostem, a proto pečliví a inovativní. Přesně v duchu rčení spěchej pomalu jsou schopni přinášet pohledy, které se nějakou dobu vyvíjely, ale které zohledňují, co ostatní třeba zatím přehlíželi. Problém je, že takový pohled zpravidla citlivému člověku zůstává skrytý. Úzkost a nízké sebehodnocení mu brání jej vidět. Převáží sebekritika.
Lenka Hlavičková, psychoterapeut
COOLna 
Napsat komentář