COOLna

Fungování pyramidy je možné studovat snad nejzřetelněji na hře „obíhaná“. Hraje se tak, že se vezmou židle a rozestaví se do kruhu. Židlí musí být vždy o jednu méně, než je účastníků hry. Pak se pustí hudba a hráči začnou chodit, běhat nebo třeba i tančit kolem dokola židlí. V momentě, kdy se hudba vypne, mají účastníci za úkol se posadit. Musí se to udělat bleskurychle, neboť, jak bylo řečeno, židlí je vždy o jednu méně, a kdo nesedí na židli, ten vypadává ze hry. Než se hudba znovu rozezní, jedna židle se dá pryč. A jak to jde dál, ubývá židlí i lidí. Boj sílí. Bez ostrých loktů to nejde. Základem úspěchu je bleskurychlé, bezohledné rozhodování. Jakékoliv ohlížení se na druhé, snaha o empatii, naslouchání a spolupráci totiž zvyšuje pravděpodobnost, že vypadnete z kola ven.

Určitě jste to někdy hráli a sami si vzpomenete.

Pozorujte chvíli libovolnou hierarchicky uspořádanou organizaci a všimnete si, že je to taková velká obíhaná, že i tam jde o židle, kterých je cestou nahoru vždy méně než lidí. V politice se obíhané říká „boj o koryta“. Základem je vždy tvrdá soutěž a ostré lokty.

Čím rychleji mizí židle, tím spíše začne situace vyhovovat mužům, případně ženám s převažujícími mužskými rysy. Pro typické vlastnosti z domény ženského principu, tedy pro schopnost spolupracovat, otevřeně diskutovat, rozvíjet vztahy a věnovat se spíše procesu než výsledku, není v této hře prostor. Rozdíly mezi těmito dvěma světy nám popisoval John Gottman během workshopu na pokusu, při němž výzkumníci zavřeli skupinu chlapečků do místnosti plné panenek a plyšových medvídků. Skupinu holči- ček pak zavřeli do pokoje, kde byly jenom náklaďáky, tanky, auta a vláčky. Hoši vzápětí popadli plyšáky a začali s nimi hrát fotbálek, který později přerostl v otevřený střet, při němž po sobě prostě začali panenky a plyšáky házet. Holčičky naopak po nějaké chvíli začaly k autíčkům rozmlouvat, jako by to byly panenky. Podobnou dynamiku pozoruji léta na dětských hřištích a jinde v dětských skupinách – zatímco většina holčiček tíhne k hrám s prvky mezilidských vztahů a spolupráce, většina hochů potřebuje poměřovat síly, lítat nebo šplhat.

Všimli jste si někdy, že podle převažujícího pohlaví poznáte i patro pyramidy, tj. například i kancelářské budovy? Ženské patro bývá v přízemí, hluboko mezi podřízenými. Mužské patro najdete, půjdete-li výš, mezi nadřízené. Ukázkovým příkladem je (nejenom česká) politika, kde několik posledních vlád tvoří z velké části (občas i výhradně) muži (viz fotka v úvodu) a mezi nejníže postavenými státními úředníky zase výrazně převažují ženy. Podívejte se na vedení firem z Czech Top 100. Schválně, kolik napočítáte žen.

Podle pohlaví, fyzické výšky a rasy (někde případně kasty) poznáte i to, kdo firmu řídí. Fascinující výzkum provedl a ve své knize Mžik popsal kanadský novinář a spisovatel Malcolm Gladwell. Zjistil, že firmy z Fortune 500 šéfují výhradně bílí muži (ženy, černoši, Hispánci nebo Asiaté byli naprostou výjimkou). Pozoruhodně časté bylo však i to, že generální ředitelé měřili v průměru 182 cm, přičemž průměrný Američan měří asi 175 cm. Nad 183 cm má jen 14 % amerických mužů. Mezi řediteli testovaných firem to bylo ovšem 58 %. Ještě zajímavější je to, že v americké populaci měří jen 3,9 % mužů přes 188 cm, zatímco v jeho vzorku to byla celá třetina. Gladwell s určitou nadsázkou spočítal, že jeden palec (2,54 cm) výšky navíc má cenu 789 USD (tj. 310 dolarů za centimetr) ročně. Muž vysoký 183 cm si tedy ve Spojených státech podle Gladwella vydělal v době výzkumu o 5 525 dolarů ročně více než člověk, který měřil jen 165 cm. Když tedy ve většině euroamerických firem potkáte vysokého, pohledného (ne obézního, ne plešatého…) bílého muže, je vysoká pravděpodobnost, že je z vedení.

Je to logické. V kontextu ohrožení, ve kterém pyramidální uspořádání funguje, se silný muž (výšku chápeme zpravidla jako parametr síly) zdá být jistě lepším vůdcem než ten, kdo nám v jakémkoliv ohledu připadá slabší. Ze stejného důvodu se do vedení firem a vrcholové politiky propracovávají spíše příslušníci silných privilegovaných kast a nikoliv slabších „podřadných“ menšin. Ženy, na vztahy zaměření muži, lidé s různými hendikepy, příslušníci národnostních, náboženských nebo sexuálních menšin zkrátka v obíhané neuspějí, ať už proto, že je tato hra nezajímá, že pro ni nemají potřebné vlohy nebo že je ostatní vůbec nevezmou do hry. Chceme-li využít všechen ten promrhaný talent a potenciál a udržet si (v organizacích, ve společnosti i jinde) demokracii, je třeba pyramidy nahradit jinými formami organizace. Jednoduše je třeba se ve vývoji posunout dál.

Dalším důležitým skrytým rysem mocenské pyramidy je skutečnost, že v lidech podněcuje stádní instinkty, posiluje tedy normózu (patologickou normálnost), a je proto jedním z hlavních důvodů našich dnešních problémů. Namísto originality a nápadů plodí konformitu a stejnost.

Až 75 % lidí raději přijme názor skupiny, než aby si stálo za svou pravdou.

Jedním z pravidel pyramidy je, že čím výš stoupáte, tím hodnotnější a též pravdivější je váš názor. A naopak: čím jste níž, tím méně na vašem názoru – a vlastně celkově na vás – záleží.

Slušná firma