COOLna

Abstinence je v některých společenských kruzích téměř tabu. Kdo nepije, vyděluje se. Někdy bývá terčem posměchu, jindy tisíce otázek, každopádně, málokdy se o jeho či její abstinenci nemluví.

Abstinenti mají pověst nudných patronů, kteří kazí mejdany. Nebo úsměvných figurek typu Limonádový Joe. Ale je tomu opravdu tak, že s abstinenty není sranda? Nebo je jen násoskové nemohou vystát, protože je znervózňují? Znáte nějaké lidi, kteří vůbec nepijí, a přitom to nejsou asketičtí suchaři?

Spíš nás zajímá, jaké to je tam, na druhém břehu, kde jsou hlavy střízlivé, rána bez bolehlavu a kocovina je mýtický jev z říše pohádek.
Mají to abstinenti těžší? Předpokládat by se to dalo: „Alkohol má mezi závislostmi naprosto výjimečné postavení,“ říká (za všechny) psycholožka Marcela Vojířová pro Ona. „Zatímco například drogy, a v posledních letech i cigarety, jsou vnímány ve společnosti jako nežádoucí, u alkoholu je to mezi lidmi jinak. Paradoxně totiž není jako divný označován ten, kdo pije, ale ten, kdo při společenských příležitostech nepije.”

hlavu a mezi světovou špičkou se pohybuje i ve vypitém alkoholu vůbec, tak nevypadá, ale spousta zásadních postav světové historie byli abstinenti. Nepočítáme v to lidi, kteří nepijí proto, že léta kalili tak, až si vypěstovali návyk a následně se alkoholu vyhýbají, aby přežili – jako komik Russel Brand nebo spousta muzikantů – Eric Clapton, Ian Brown, Fatboy Slim, modelka Naomi Campbell… To je sebezáchova, nikoli zásada. Alkohol ale ze zásady – vůbec – nepila spousta významných osobností, a z toho jen menšina kvůli náboženství. Albert Einstein, Dalajláma, Chuck D z Public Enemy, Isaac Asimov, prezident Masaryk, Mahátma Gándhí, Henry Ford (ten nutil k abstinenci i podřízené), Chuck Berry, Che Guevara, řada hereček a modelek jako Kate Beckinsale, Tyra Banks a Jennifer Hudson, dále Tom Cruise nebo třeba sportovní superhvězdy Muhammad Ali, Plánička, Senna či v USA ohromně populární golfista Bubba Watson. To není úplně přehlídka sucharů, ne?

Ale nemusí to být vžycky mínus.
Prezident Masaryk, člen Českého abstinentního svazu, prohlásil “Budoucnost patří střízlivým.” Zajímavá, byť ultrapřísná je jeho stať O ethice a alkoholismu (dostupná zde): “Alkoholik tím, že se rozhodne pro pití, staví se úplně jinak k nejdůležitějším životním otázkám, než abstinent. Pití a nepití znamená dnes volbu a rozhodnutí mezi dvěma úplně různými životními názory,” myslel si. “Zásluhou Kraepelinovou a jiných badatelů jest pokusně dokázáno, že pitím celá duševní činnost člověka jest otupována, že nejen činnost rozumová, ale i cit a vůle, že vůbec duševní schopnost jest zmenšována a zhoršována. Patagonci jmenují kořalku “prostředkem, jímž se ztrácí rozum”; nejen rozum, akutním a chronickým alkoholismem ztrácí se též síla citu, ztrácí se energie, schopnost resistence.
Požití alkoholu zmenšuje chápavost, zeslabuje pozornost; má-li se správně a jasně myslit, nesmí se píti; precizní, přesná vědecká práce jest požíváním alkoholu znemožněna. Veškerá chvála poznání a vědy jest odsuzováním pití.”

Francis Scott Fitzgerald: “Být střízlivý mezi lidmi, co pijí hodně, je ohromná výhoda.”
Seneca smýšlel podobně: “Opilství je dobrovolné šílenství.”
Filozof Bertrand Russell to viděl ještě černěji: “Opilství je dočasná sebevražda.”

Proti šedi