Není to trochu tak, že čeští novináři kritizují české tvůrce mnohem víc než zahraniční filmaře?
To je dlouhodobá tradice. Jak zní to české přísloví? Že doma není nikdo prorokem. Myslím, že to platí od doby Jana Amose Komenského… Já jsem každopádně českou kritiku nečetl. To jsem si po Mazaném Filipovi zakázal. Už od Tobruku, který jsem dělal v roce 2008, jsem nepřečetl jedinou. Ale samozřejmě se k vám všechno donese. Vždycky někdo přijde a řekne: A víš o tom, že tě tenhle kritik rozsekal na nudle? A já: No, aha, tak jo. Má na to právo. Myslí si to, tak dobře. Druhý den pak usekne hlavu nějaké divadelní hře. Většina kritiků to napíše pět minut po filmu. Dnes už nejsou kritici typu Sergeje Machonina, který než si vůbec troufl napsat kritiku na divadelní hru, analyzovat ji, tak na ni šel osmkrát. Ta doba je pryč. Dnešní kritika, to je jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Václav Marhoul




Napsat komentář