Její učebnice matematiky je plná záludností, jimž mi dcera pomáhá čelit, protože v nich bloudím především já. Na některé věci však nedokážeme přijít ani společně, i když jim věnuju značné intelektuální úsilí.
Dobře jsme se prokousali příkladem, kdy jsme měli na obrázku čtyři papoušky, nad kterými bylo napsáno „Teta má…“ Jeden z těch papoušků byl na obrázku škrtnutý, z čehož se dalo jednoznačně usoudit, že tohoto papouška teta už nemá. Ostatně všichni papoušci byli stejní, i ten, který byl škrtnutý, takže jestli teta přišla právě o něj, neznamená to pro ni žádnou výraznější ztrátu. Prostě přišla o jednoho papouška, takže ho odečteme od celkového počtu: 4 – 1 = 3. O řádek výš jsme tuto úlohu také takzvaně znázornili. Použili jsme čtyři kolečka, z nichž to poslední jsme škrtli. Počínali jsme si tedy podobně jako autor obrázku, jen místo kreseb papoušků jsme použili geometrický tvar.
Jako domácí učitel se osvědčuju, dceři to taky jde, máme už zkrátka svoji rutinu, takže se můžeme vrhnout do dalšího příkladu. Ten je s krtečkem. „Krteček má…“ stojí v nadpisu tohoto příkladu. Hned vím, na co se máme zaměřit, krteček něco má, říká slovní část zadání. Když se podíváme na obrázek, hned vidíme, co má. Krteček má na sobě čtyři telefony. Abyste si to uměli co nejlépe představit, jeden je žlutý, druhý červený, třetí béžový. Čtvrtý si nechávám zvlášť, protože s ním krteček telefonuje, ten je modrý. Krteček má tedy čtyři telefony. Žádný není škrtnutý.
Co tedy máme přesně spočítat a hlavně, jak máme v závěrečném řádku uvozeném větou „Řekni odpověď“ odpovědět? Je to snad tak, že krteček má jeden telefon a ostatní jsou cizí, když s nimi netelefonuje? Nebo snad krteček má čtyři telefony, ale z jednoho volá, takže máme od čtyř linek odečíst jednu obsazenou? Nebo má krteček jednu linku a ostatní telefony jsou cizí?
Vůbec nevím, jak úkol uchopit a o co dceru požádat, aby vypočítala. Pokud se ocitneme v nesnázích tohoto typu, pak tuším, že jakási didaktická poučka radí se do takové složitější úlohy zavrtat hlouběji a analyzovat ji tak podrobně, jak to jen lze. Napadají mě různé otázky, u kterých vždycky zpočátku doufám, že by mě mohly dovést ke správnému uchopení úlohy.
Třeba: když se chceme krtečkovi dovolat, máme zmáčknout na svém přístroji modré tlačítko, když má krteček modrý telefon? Jsou ostatní tři telefony v téže místnosti, nebo jde jen o schéma, které naznačuje krtečkovo vlastnictví dalších telefonů mimo ten, z nějž právě volá? Nebo snad krteček volá na některý z telefonů, které mají zavěšená sluchátka? Proč ale u některého z těch telefonů není naznačeno zvonění? Kam tedy krteček volá, pokud žádný z telefonů, které na obrázku taky vidíme, nezvoní? Proč krteček ke svému volání používá pevnou linku, kterou dnešní děti ani neznají, a nemá mobilní telefon?
Jak je vidět, hlubší analýza celý problém nijak neřeší a každá otázka, kterou si položíme, generuje spoustu dalších otázek. Obrázek namaloval Zdeněk Miler ještě za totality, takže přemýšlím, jestli krteček nemá tři napíchnuté telefony, a proto si pořídil nový, který je zatím bezpečný, ale tím nechci dceru zatěžovat. Do oka se mi usazuje tik. Vím, že mě krteček a jeho telefony budou strašit ještě ve spaní.
„Krteček… telefony… modrý… žlutý…“ slyším znít naší chodbou a vzápětí rozeznávám, že hlas, který tato slova rozčileně vykřikuje, patří mně. Dcera, která mě už zná a ví, co kdy potřebuju, mi navrhuje, že si dáme velkou přestávku.
Petr Vydra
COOLna 
Napsat komentář