COOLna

Myanmar, dřívější Barma, která je extrémně zajímavá z hlediska místních lidí a pro fotografa samozřejmě i jejich focení. Je to země, jež si zažila vládní peklo, kdy vojenská junta držela desítky let zemi v izolaci od okolního světa a způsobila tam neskutečnou bídu. Kvůli čemuž paradoxně Barma zůstala jako zakonzervovaný skanzen. Všechno se tam dělá na koleni, ručně, případně s využitím prastarých strojů, což je pro cizince ohromný zážitek. A to, že tam turisté jezdí, je pro místní naděje, že přicházejí lepší časy.

Na jakých místech jste byli?
Vláda dlouho držela zavřené pohraniční oblasti, kde probíhaly etnické konflikty – je tam přes sto různých etnických skupin s rozdílnou kulturou, jiným jazykem a trochu jiným náboženstvím – a na severu se zase produkují a pašují drogy. Některé tyto pohraniční oblasti už se pomalu začaly otevírat. Jsou to ale místa, o nichž nemáte moc informací a kde se nedomluvíte. Navštívili jsme stát Chin, kde žije etnikum žen, které jsou tetované ve tvářích. Je to tradice, jež je dnes již zakázaná, takže až tady jednou nebudou poslední dvě generace potetovaných žen, které tam dnes žijí, tato tradice nadobro skončí. V tamních vesnicích je zakázáno ubytovávat turisty, pokud na to nemá domácnost vládní povolení. Večer jsme ovšem jen rukama ukázali, jestli si tam někde můžeme lehnout, a za pár minut jsme už vybalovali spacáky v jejich dřevěném baráčku. Takže nakonec se na cestách vše vždycky nějak vyřeší.

K populárním „žirafím“ ženám jste se také dostali?
Ano, to je etnikum Kajan, ženy, jež mají krk opticky prodloužený zlatými skružemi. Žijí kousek od hranic s Thajskem, některé z nich tam utekly, či byly možná do Thajska dokonce uneseny, a tam už fungují jako turistická atrakce. Lidská zoo pro turisty. U etnika Kajan v Barmě se bohužel opět nesmí nocovat a hlídá se to, takže jsme si tam udělali jen jednodenní výlet. Užili jsme si ale i tradiční Barmu, památky a ohromné kláštery s buddhistickými mnichy. Barma má procentuálně snad největší podíl mnichů k civilnímu obyvatelstvu na světě. A třetí nově otevřenou oblastí byl samotný jih Barmy, kde je dlouhé pobřeží Andamanského moře, kam se také dlouhou dobu nemohlo.

A tam už je nějaká infrastruktura?
Vůbec ne. Nikde nikdo. Bohužel se tam však nedá legálně spát ve stanu, a tak jsme se s ním trochu schovávali. Chodili jsme na krátké túry džunglí a hledali divoké opuštěné pláže a chytali ryby. Koupali jsme se nahatí, protože tam široko daleko vůbec nikdo není.

Pavel Svoboda, fotograf a cestovatel