Parkování má nenápadný, ale zásadní vliv na využití území a cenu výstavby. Každá nová budova, včetně většiny rekonstrukcí, u nás má předem určený počet stání, a to přímo na pozemku, bez ohledu na kontext či přání developera. Stírá se tím rozdíl mezi drahým a levným bydlením, protože každý byt musí poskytnout normových 1,5 stání. Čím menší pozemek, tím hlubší musí být garáž, což komplikuje zástavbu proluk a malých parcel v centrech. Zároveň se tak i na jinak levných pozemcích vyplatí postavit buď luxusní bydlení, nebo nic.
Parkovací požadavek existuje v různých městech světa ve dvou variantách, jako minimum (developer musí postavit nejméně X stání), ale i jako maximum (developer může postavit nejvíc X stání). Města, která minimum zrušila, se těší příznivému dopadu na cenu nemovitostí. Nám je z nich nejblíž Vídeň a Berlín, který i přes kontroverze s regulací nájmů stále nabízí jedno z nejlevnějších bydlení v Německu.
Nejlepším příkladem jsou Portland a Seattle, „Skandinávie USA“. Před zrušením parkovacího minima bylo na běžném pozemku v širším centru nejsmysluplnější postavit deset řadových domů, každý s vlastní garáží pro dvě auta, v ceně zhruba 15 milionů korun za jednotku. Po změně je na stejném pozemku možné postavit malou bytovku s třiceti byty v různých velikostech, včetně velmi malých a levných, v průměrné ceně 6 milionů korun. Nic nebrání developerovi postavit tolik parkování, kolik chce. Ale zákazníci preferují lepší vzhled domů bez parkování a nižší cenu. V rychle rostoucím Portlandu i Seattlu se flexibilnější využití pozemků projevilo stavebním boomem a mírným, zato ale dlouhodobým poklesem nájmů.
Peter Bednár
COOLna 
Napsat komentář