Rádi posuzujeme druhé podle sebe. Automaticky od nich očekáváme to, co bychom na jejich místě udělali sami. Proto jsme posléze tolik zklamáni, když zjistíme, že oni to neudělají. Že nejsou my. Že mají jiné srdce.
Že když udělají chybu, NEpřiznají ji.
Že když potřebujeme řešit problém, jich se nikdy NEtýká, oni přece žádné problémy nemají, žádných chyb se nedopouštějí a za vše můžeme jen my.
Slabošství není jen o lhostejnosti ve vztahu. Slabošství je mnohem horší. Slabošství je obracet proti člověku jeho těžkosti, používat proti člověku jeho slabé stránky, se kterými se sám s důvěrou svěřit. Slabošství je nezvedat, ale pouze srážet. Slabošství je ničit druhého a myslet si, že sám tím posílím.
otíž je, že život je o chybách a o problémech, o jejich přiznávání a zvládání. Se slabochem tak není možný život. On totiž ve svém jednání nikdy problém ani chybu nevidí. Proto se nemá důvod měnit, zlepšovat. On už dokonalý je.
Prozření, vedle koho jsme vlastně celou dobu byli nebo na čí proměnu jsme marně celou dobu čekali, není příjemné, ale je nutné. Jde o čas, náš život.
Ale také o naši energii, sebevědomí a sílu vůbec budovat nějaký další vztah.
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář