COOLna

Právě tam – v kolébce novodobé demokracie – totiž ještě do devadesátých let 19. století převládal názor, že neomezený růst korporací ohrožuje demokracii a že je třeba ho držet na uzdě. Některé tehdejší výroky mají až prorocky děsivou nadčasovou platnost. Například třetí americký prezident a hlavní autor americké Deklarace nezávislosti Thomas Jefferson prohlásil: „Doufám, že aristokracii našich zbohatlých a vlivných korporací rozdrtíme hned v zárodku, neboť už teď si troufá poměřovat síly s naší vládou a vzdoruje zákonům naší země.“

Z úst dalšího prezidenta Abrahama Lincolna zaznělo o něco později toto: „…v blízké budoucnosti vidím přicházet krizi, jež mě zneklidňuje, a obávám se o bezpečí své země. Korporace díky válce usedly na trůn a čeká nás období korupce na nejvyšších místech. Síla peněz bude v zemi usilovat o prodloužení své vlády, a bude proto záměrně využívat předsudků lidu, dokud se veškeré bohatství nebude soustředit v rukách několika málo privilegovaných osob. To ovšem zničí naši republiku.“

FC Barcelona (to znamená Coca Cola, Nestlé, Google,… u nás PPF, Agrofert a další (nad)národní firmy) jsou dnes ve stejné soutěži s klubem amatérů z Kotěhůlek (tj. drobný místní podnikatel a běžný občan). Tato podoba svobody (podnikání) může znít z jejich pohledu jako ideál. Jenomže vzhledem k enormní ekonomické a politické moci korporací je rovnost před zákonem pouhá teorie. Pokud jste někdy čelili developerům ve své obci, měli spor s mobilním operátorem, bankou nebo jinou korporací, případně spadli do exekuce, pak víte, o čem mluvím.

Tak je to s právy.

Ale co odpovědnost? Všimli jste si té „ne-svéprávnosti“? Zatímco jednotlivec musí zaplatit daně nebo spáchané škody do poslední koruny, korporace to dělají jinak. Běžné je najmout si daňové a právní firmy, které se dokáží postarat o to, že na daních se zaplatí buď naprosté minimum nebo ideálně se získá dotace od státu. V případě škod logicky platí, že ten, kdo je nesvéprávný, za ně nemůže nést odpovědnost. A pokud už je nějaká korporace zcela výjimečně k odpovědnosti přivedena, jedná se pak spíše o obětního beránka pro média než o faktickou zodpovědnost za důsledky podnikání.

Douglas Rushkoff shrnuje téma takto: „Korporace už jsou trestány jedině tehdy, když poškodí akcionáře. „Zločinec“ se dnes definuje jako někdo, kdo poruší zákon z jiného důvodu, než jsou peníze. Sobectví je status quo a našimi novými hrdiny jsou nechutně bohatí lidé, protože zřejmě jedině oni se dokáží zcela ochránit před důsledky svých skutků.“

Slušná firma