COOLna

„Když vám někdo opakuje, někdy méně často, někdy častěji, ale celé roky, že vaše pocity, vjemy, vzpomínky jsou popletené, chybné, špatně pochopené nebo nesprávně zasazené, nakonec vás to zničí. Na konci pak stojí člověk, který nemá ani kousek sebedůvěry a který úplně ztratil sám sebe. Je to jako smrt způsobená tisícem malých říznutí.“

Jednotlivé projevy gaslightingu vypadají poměrně nevinně – jako běžný partnerský nesoulad nebo nedorozumění.

Podobně jako u projevů manipulativních poruch osobnosti (typicky narcistní) si oběť většinou velmi dlouho nevšimne, že se něco děje. Průvodním projevem bývá právě neurčitý pocit inkongruence; něco vám jednoduše nesedí. Měli byste být šťastní, ale nejste. Vaše intuice vám říká, že se vám děje něco zlého, ale vy na to nedokáže ukázat.

Právě ono pomalé posouvání perspektivy a hranic přípustného dělá z gaslightingu tak nebezpečnou techniku. Jako příslovečná vařící se žába je oběť pomalu posunována tam, kde její pocity a úsudek nemají žádnou váhu a její vnímání reality zcela závisí na osobě manipulátora.

Když se oběť pokusí to pojmenovat, není pro tyrana nic snazšího než to popřít. „Jsi moc přecitlivělá! Nic takového se přece neděje.“ A s něčím, co se neděje a nikdo kromě vás to nevidí, bojovat nelze.

Prvním krokem sebeobrany je rozpoznat, co se děje, a – dát se na útěk. Možná to zní dramaticky, ale psychologové se shodují, že právě jako je psychické zneužívání zničující, je možnost nápravy jeho pachatele nízká anebo rovnou žádná. Kdo uteče, vyhraje.

Víte, že je to lež. Ale přesto ji vyslovují bez hnutí brvou. Sebejistě. Nestoudně. Protože tím zakládají precedent; jestliže jim to projde, můžou lhát dál a vy si nebudete nikdy jistí, co je pravda a co ne. Cílem je udržet vás v nejistotě a pochybnostech.

Jste si jistí tím, co vyslovili. Slyšeli jste to na vlastní uši. Ale přesto vám dokola opakují, že to bylo jinak. Zaváháte. Co když jste to opravdu špatně pochopili? Čím častěji se tohle děje, tím méně spoléháte na své vnímání reality a přejímáte to jejich.

Moc dobře vědí, jak jsou pro vás důležité vaše děti. A vnímají, jak hrdí jste na to, kým jste. Budou to první věci, na které zaútočí. Máte-li děti, sdělí vám, že nejste dost dobrá matka/otec. Zmíní se, že byste byli vážně báječná osobnost, kdyby nebylo dlouhé řady vašich špatných vlastností a poklesků. Útočí na samu podstatu vaší identity.

Pokračují v tom pomalu a soustavně, dokud už nemáte sílu se bránit
Tohle je na psychickém zneužívání to nejzákeřnější. Děje se neustále, v malých dávkách, ale bez oddechu. Lež tu, lež tam, jízlivá poznámka nebo ponižující komentář jednou za čas… A všechno se sčítá. I ti nejbystřejší a nejodolnější lidé tomu mohou podlehnout. Jako ta chudák žába: děje se to tak pozvolna, že si nevšimne, že voda se už vaří.

Pokud máte podezření, že proti vám někdo zkouší používat tuhle taktiku, soustřeďte se na to, co dělá – a méně na to, co říká. Protože jejich slova nic neznamenají, jsou to „jen“ řeči. Teprve jejich činy je prozradí.

Ten samý člověk, co vás svými slovy a skutky tak dlouho zraňoval a naznačoval vám, že nemáte žádnou hodnotu, vás najednou pochválí, podpoří, poplácá po zádech. V důsledku to jen posílí váš pocit zmatku a nedůvěry v sebe. Myslíte si: „Třeba to není nakonec tak zlé.“ (Ale je.) Zauvažujte, za co vás ten druhý ocenil. Obvykle se ukáže, že je to něco, co se mu hodí do krámu.

Uslyšíte věci jako „Můj kamarád X si myslí, že jsi divná.“ Nebo „Moje známá Y se zmínila, že jsi úplně neschopný.“ Mějte na paměti, že to neznamená, že by to doopravdy řekli. Obvykle si tvrzení manipulátora nemáte jak ověřit, ale vzbudí ve vás dojem, že nemůžete důvěřovat vůbec nikomu. Jen jemu, vašemu nejbližšímu. Izolace mu nad vámi dává ještě větší moc.

Tvrdí ostatním, že „nejste v pořádku“.
Velmi efektivní způsob, jak vás znevěrohodnit a odzbrojit. Pokud v ostatních vzbudí dojem, že jste labilní a nedá se vám věřit, přesně to se také stane; pokud se pokusíte někomu svěřit se svými obavami, odbydou je coby nepodložené nebo vymyšlené.

Heroine