Nakonec se ale ukazuje, že pro pedagoga je nejdůležitější najít lidi s charakterem a sociálním cítěním a dát jich víc k sobě. To úplně stačí. Já opravdu neučím, oni se musí učit od sebe navzájem, už proto, že generačně sdílejí jazyk, který je úplně jiný než ten můj. Občas jim jen poradím, čím se ještě zabývat, jak k tomu přistoupit, kde co zkrátit, prodloužit, nebo ať si vezmou jiného kameramana. Ale i o řemesle jim musím vyprávět opatrně. Velcí autoři byli velcí právě proto, že dokázali řemeslná pravidla měnit, často proti odporu předchozích generací. Impresionistům lidi propichovali obrazy deštníky, protože takhle se přece nemaluje! Mimochodem totéž dneska dělají dramaturgové v televizi. Mají svou zajetou představu a vůbec nechápou, že se témata i jazyk neustále mění.
Přitom umění začíná právě až s proměnou jazyka a tématu. Teprve pak diváka zasáhnete, protože on najednou nechápe, co se před ním odehrává, a aby to pochopil, musí zaktivizovat všechny své myšlenkové procesy. Jeho reakcí je samozřejmě často vztek, vždyť mu přestavujete myšlení! Z toho taky vyplývá, že čím je někdo lepší, tím méně je oblíbený. Oblíbení jsou ti, co točí sociální porno, protože ti vás dojmou k pláči, ale ve skutečnosti vás a váš život nijak nezmění.
dokumentarista a pedagog Karel Vachek




Napsat komentář