COOLna

Je to asi trochu s podivem, ale vysokoškolští pedagogové na humanitních fakultách svůj úděl trpně snášejí. Je to koneckonců jejich volba. Mají povolání (většina to opravdu cítí spíš jako povolání či poslání než zaměstnání), které je naplňuje a jež je hodnoceno jako vysoce prestižní, pracují s mladými lidmi v inspirujícím a většinou i lidsky příjemném prostředí. Nelze říct, že pokud by se rozhodli „chytit stát pod krkem“, nemají na to žádné páky.

Stávka a neotevření prvních ročníků či neumožnění státních závěrečných zkoušek by jistě byly pro společnost citelným problémem. Ale vzít si jako rukojmí studenty? To přece žádný solidní vysokoškolský pedagog neudělá. Jeho důstojná pozice se navíc příliš neslučuje s rebelantstvím za vyšší platy. Je přece známo, že humanitně založeným intelektuálům na penězích příliš nezáleží.

I v magisterské sponzi se koneckonců promující zavazují, že budou pěstovat a rozvíjet bádání, aby se šířila pravda, a nikoli „kvůli mrzkému zisku“ (non sordidi lucri causa). To vyučující na humanitních fakultách naplňují vrchovatě. Proto budou dál tiše přihlížet, jak jejich kolegům z nižších typů škol rostou platy a jak jim je zákonodárci garantují v závislosti na celostátní průměrné mzdě.

Budou to sledovat bez závisti, protože vědí, že závist je nejhloupější hřích, ze kterého člověk stejně nic nemá. Jsou přece nad věcí. Oni si tuhle práci zvolili. Nepraktičtí univerzitní vědátoři s platy nižšími než supermarketová pokladní.

Česká pozice