COOLna

V životě jsem toho vzdala hodně. Cíle, které jsem si stanovila, vztahy s lidmi, zaměstnání, touhy. A jsem ráda. Moderní poučky osobního rozvoje mluví jasně: „Nikdy se nevzdávat.“ Pokud se vzdáte, nikdy prý nedosáhnete svých snů, nebudete šťastní, nevyužijete naplno svůj potenciál. Osobně si myslím, že tento přístup je nebezpečný. Udržuje nás připoutané k situacím, ve kterých už nám není dobře. Žijeme pak nenaplněný život a blokujeme si jakýkoliv růst a vývoj. Schopnost vzdát se něčeho je dar. Jde o to, jak ho používáme v praktickém životě.

„Nedá se nic dělat, musíš to vydržet…“ je věta, která vám může v životě natropit hodně nepříjemností, obzvlášť pokud je vyřčena jedním z vašich rodičů nebo blízkých. Do určité míry je schopnost vytrvat a učit se trpělivosti důležitá. Neměla by však překračovat onu pomyslnou míru, kdy začínáme jít za hranici své sebeúcty.

A tak se citlivější jedinci podvolí silnějším vlivům a nechají si to dál líbit. Ale když jste dlouhodobě pod tlakem a snažíte se potlačit odůvodněné negativní emoce, začnete cítit čím dál větší stres bez vidiny lepší budoucnosti. A tak si mozek vytvoří určitou bublinu – je to takový systém sebezáchrany, abyste se z toho nezbláznili, když už to musíte trpět. Pokud je pryč naděje, dostavuje se pocit bezmoci a v tu chvíli život přestává dávat smysl.

Vzdát se je jedním z nejmocnějších kroků, které můžeme podniknout při aktivním vytváření života, jaký si přejeme. Vědět jak a kdy se vzdát ovlivňuje naše životní směřování podstatným způsobem. Pokud se vzdávat neumíme v situacích, které to opravdu vyžadují, můžeme propadat obrovské frustraci. Což pociťují zejména lidé, kteří mají hluboce zafixované, že se vzdávají pouze zbabělci a že ti, co neuspěli, se jen málo snaží.

Co může filozofie nikdy se nevzdávej způsobit?

V první řadě je to plýtvání drahocenným časem a energií. V naší společnosti zaměřené převážně na akčnost a dosahování stanovených met se může zdát jako slabost, když opustíme rozběhlý plán, ale ve skutečnosti to od nás vyžaduje sílu, odhodlání a inteligenci. Přiznat si, že jsme pro danou situaci, člověka či věc udělali maximum, je také zkouškou důvěry v sebe sama a schopnost odpoutat se včas, aby nedošlo k větším škodám – zejména na duši.

Svůj vnitřní radar můžeme vytrénovat k tomu, abychom rozeznali, kdy je pro nás daná situace pouze těžká a vytlačuje nás mimo naši zónu pohodlí. Tyto situace jsou pro nás stále ještě prospěšné, protože zkouší naši důvěru v sebe samé a rozšiřují naše zkušenosti. Učí nás komunikovat i v náročných situacích a prověřovat své schopnosti a dovednosti v praxi.

Naproti tomu škodlivý vliv mají ty situace, kdy už potápíme sami sebe, nenaplňujeme své vnitřní potřeby a hodnoty. Když děláte něco, co není v souladu s vašimi hodnotami a nepřibližuje vás to k vašim cílům, naopak vás to dusí a vy víte, že už toho máte po krk. Vytrácí se pak i chuť do života a ovlivňuje to další oblasti, které s tím ani nemusí souviset..

Je také drobný rozdíl mezi vzdát se a odevzdat se. Když se ve složité situaci odevzdáte, činíte i nadále kroky k požadovanému výsledku, ale s větší jistotou a klidnou důvěrou. Zatímco vzdání se přichází v okamžiku, kdy už se necítíte ani jistí, ani sebevědomí, odevzdání se je poslední akce, kterou podniknete ke konkrétnímu výsledku.

Existují věci, které zkrátka nemáme ve své moci.

Nikola Šraibová