COOLna

Koronavirus uspíšil věci, jež by během pár let přišly stejně. Loni na jaře se pořád mluvilo o tom, jak se společnost změní a všichni budeme úplně jiní, ohleduplní a tak. Byla to hrůza, ale už nás to přešlo. Vyzkoušeli jsme si, že nic takového se nestane. Žádné změny v našich nitrech nenastanou, jen takové banality, jako že se daleko víc práce přesune na home office, což by přišlo stejně, protože pro zaměstnavatele je práce zaměstnanců z domova levnější.

Už dříve jste poukázal na to, že mnoho profesí je dnes takzvaně uměle vytvořených, tím pádem v podstatě postradatelných. Jak moc může koronavirus zamíchat pracovním trhem?
Mnoho lidí zásadně omezilo pracovní aktivitu, a kromě hospodských je nikdo nepostrádá. Zhruba dvě třetiny HDP celosvětově produkuje terciární sféra, tedy v podstatě služby – kadeřnice, instalatéři, řemeslníci, restaurace… Ale poměrně vysoké procento z toho jsme i my, co sedíme u počítačů, a mám podezření, že právě tato pracovní místa nevznikají tak úplně poptávkou.

Představte si, že si třeba umanu pomáhat homosexuálům při coming outu. Vymyslím, které ministerstvo by to mohlo financovat, napíšu tam o grant, úředníci budou nadšeně souhlasit, protože můžou vykázat aktivitu v Bruselu, a peníze mi dají, spousta lidí se jistě přihlásí, já budu šťastný, oni budou šťastní. Ale než jsem si to vymyslel, poptávka nebyla žádná. Obávám se, že podobných pracovních příležitostí bude přibývat, protože skutečná práce v podstatě došla. Vlastně není velký rozdíl mezi mnou a nezaměstnaným. Oba nás platí stát, a v obou případech hlavně proto, abychom na ulici nepáchali výtržnosti. Mě teda platí líp, děkuju.

Má takový stav nějakou obdobu v historii? Co třeba s oblibou zmiňované období před pádem starověkého Říma?
Nevím. Přítel historik mi říkal, že husitské války vznikly proto, že Karlova univerzita produkovala strašné množství neuplatnitelných intelektuálů, z nichž se pak stávali kazatelé. Ale historické analogie jsou obecně nesmyslné, protože vždycky je všechno jinak. Už jenom to, že dnešní produktivita práce uživí spoustu parazitů, zatímco ve středověku by bylo nemyslitelné, aby v zemědělství pracovaly jen jednotky procent lidí, jako je tomu dnes. Skutečnost, že dnes k obstarání potravin nepotřebujeme téměř žádné lidi, je novinka, jež v historii nemá obdoby. Takže hledat k dnešku analogie nemá smysl.

Tudíž se nemůžeme utěšovat tím, že historie se opakuje a není potřeba děsit se něčím, co tu už v nějaké podobě bylo?
Historie se neopakuje, opakují se naše pocity. Dnešní apokalyptici spatřují analogii s dneškem například v pádu Staré říše egyptské. Jenomže analogie si vymýšlíme my, a můžeme spojit cokoliv s čímkoliv. Kdybychom hledali poctivě, vybereme z historie náhodně tisíc společností, každou popíšeme tisíci znaky, které hodíme do počítače a vyhodnotíme shody. Nemyslím, že by se při tomto postupu staroegyptská říše přiblížila dnešní společnosti. Nemá cenu vyhledávat v historii případy, kdy něco špatně dopadlo, a na základě toho vztyčovat varovný prst. Strach z budoucnosti nevznikl pozorováním světa, strach budoucnosti je v nás a jenom si hledá, čím by sám sebe zdůvodnil. Není to nic, co bychom měli brát vážně. Historie prostě vede odněkud někam, není to cyklus, vede do neznáma.

evoluční biolog Jan Zrzavý