COOLna

Pozapomenuté epidemie a pandemie minulosti přitom nejsou zajímavé jen v tom, kolik milionů lidí povraždily. Zásadním způsobem i ovlivnily dějiny a předurčily podobu dnešního světa.

Takzvaný justiniánský mor v 6. století oslabil byzantskou říši natolik, že nemohla vzdorovat tlaku tureckých kmenů valících se z východních stepí. Pozdější pád Konstantinopole, muslimská expanze do Evropy, smrt Ludvíka Jagellonského v bitvě s Turky u Moháče a následný nástup Habsburků na český trůn. Na tom všem se spolupodílela „černá smrt“.

Mor bývá někdy dáván do souvislosti i s náboženskou reformací. Nevysvětlitelná smrt milionů lidí totiž bývala vysvětlována jako boží trest za hamižnost církve. Představa, že za apokalyptickou „černou smrt“ může špatný způsob modlení, se nám dnes právem může zdát bizarní. Ve 14. století ale byla jedním ze spouštěčů zásadní změny přístupu k náboženství.

Bez epidemií by nejspíš vypadala jinak i dnešní mapa Evropy. Stačí zmínit jen takzvanou španělskou chřipku, která v letech 1917 — 1920 celosvětově zabila ke 100 milionům lidí. To je zhruba pětkrát víc, než kolik jich padlo na všech bojištích 1. světové války. Podle historiků postihla víc vojáky takzvaných centrálních mocností (Rakouska-Uherska a Německa). Státy Dohody (Francie, Anglie a Rusko) tím získaly strategickou výhodu, která přispěla k jejich vítězství. Nebýt španělské chřipky, možná by nevzniklo Československo, ale to už je jen spekulativní úvaha ve stylu co by kdyby.

Mimochodem, na španělskou chřipku před sto lety v Česku zemřelo asi 80 000 lidí.

Je ale dobré si uvědomit, že už bylo hůř. Mnohem hůř.

Francouzský filozof Michel Foucault středověké morové rány spojuje se vznikem moderních společností, respektive se zavedením totalitních a technokratických forem vládnutí. „Epidemie je snem mocných,“ tvrdí v knize s výmluvným názvem Dohlížet a trestat. „Umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci.“

Foucault to napsal v roce 1975. Přečtěte si ty věty ještě jednou a uvědomte si přitom, jak zásadně se od loňského jara změnily naše životy. Musíme nosit roušky, musíme si dezinfikovat ruce, musíme dodržovat rozestupy… Nesmíme do hospody, nesmíme na koncert, nesmíme na hory… Nařizují nám to politici a vymáhají to na nás policajti. Je svůdné uvěřit, že koronavirus velmi vyhovuje těm, kdo nás ovládají. Ale zároveň je to paranoidní blábol.

Pokroky medicíny nám poskytují stále větší možnosti obrany. Antivakcinační hnutí takzvaných biomatek ale šíří zvěsti o tom, že očkování proti běžným dětským nemocem způsobuje autismus a další vývojové poruchy. Co na tom, že pro to neexistují žádné důkazy? Co na tom, že se kvůli odmítání očkování začínají znovu vracet nemoci, na které jsme už pomalu zapomínali? V Česku jsou to dnes třeba spalničky nebo záškrt. Homeopatie, bylinky ani další přírodní léčebné postupy si s nimi bohužel neporadí.

Postoje alternativců ohrožují životy podobně jako kdysi pandemie. V září 2019 v Brně tříletý chlapec málem zemřel na tetanus. Matka ho proti nemoci nedala očkovat a zřejmě mu nedávala ani lékařem předepsaná antibiotika. V diskusním fóru jí totiž jiná biomatka poradila: „Osobně bych volila výplach nosu močí. Je hojivá, tlumí bolest, působí antiviroticky, antibakteriálně, harmonizačně. U dětí bývá snazší vytřít nosánek opatrně počůranou uchošťourou.“ Asi shrnuje výrok: Proti blbosti není léku.

Xman