COOLna

Přátelé si často vypomáhají navzájem, nebylo by ale lepší vyměňovat si služby nejen s lidmi, které přímo znáš a kteří zrovna potřebují službičku, kterou jim můžeš nabídnout, ale i mnoha jinými lidmi sdruženými v jedné skupině, kteří mají mnoho různorodých schopností?

Řešení tohoto typu existují, a pokud získávají dostatečný počet členů a členek, umožňují šetřit čas i peníze, omezují počet vykonané práce, umožňují uvěřit ve ve vlastní sílu a schopnosti a využívat prostředky pro rozvoj společnosti a ne k obohacení kapitalistických firem.

V obyčejném systému slouží jeden den z každého pracovního týdne k zaplacení daní a byrokracie rozhazující naše peníze. A lidem se hodně často nedostává peněz. Ti, kteří mají peníze, mají moc nad těmi, kteří je nemají. Často existuje potřeba vykonání príce a jsou lidé, kteří by ji rád vykonali, kvůli nedostatku peněz se však nepracuje… Hospodářství založené na lokální měně vytváří více preferencí pro rozvoj recyklce opravárenských služeb a podobných činností. Členstvo lokální společnosti spojuje v síť ekonomických vztahů a současně je spojuje v síť přátelství. Po nějaké době se snižuje a vytrácí anonymita, navazují se nová přátelstv, roste pocit společenskosti a svornosti a rozvíjí se sousedský život. Přeje vzniku hospodářských jednotek produkujících na základě zásob a možností lokální společnosti. Toto zboží je určeno pro tuto společnost. Povzbuzuje se a narůstá samostatnost lokální společnosti. Vede to také ke zmenšení výdajů za transport a v souvislosti s tímto i ke snížení škodlivých emisí. V případě měny, která neopouští region, má zde své místo i tzv. „pomnožný efekt meny“ – stále se rozmnožuje bohatství tohoto regionu. Utrácíme peníze, abychom si vzájemně platili za práci, která slouží lokální společnosti. Lokální měna neopouští region, je v něm tedy dále investována.

Základ je tedy výměna typu hodina za hodinu. Připusťme, že paní Nováková stráví dvě hodiny výpomoci u starší paní Veselé, získala tedy 2 časodolary. Později, když bude paní Nováková potřebovat s něčím pomoci, může očekávat 2 hodiny pomoci od jiné/ho členky/člena systému.

Tvůrci systému tvrdí, že v minulosti síť příbuzných a přátel tvořila infrastrukturu svépomoci. Atomizace společnosti způsobila, že stále méně lidí má čas, aby jej věnovali udržování této svépomocné sítě.

Např. do miamské sítě zapojeno přes 1600 lidí. Každý z nich využije průměrně 8 – 10 časodolarů. To je kolem 5 % standardní pracovní doby. Znamená to, že bezpeněžní výměny mohou nahradit několik hodin normální námezdní práce týdně. Je to užitečnmé, pokud se chceme osvobodit od práce vykonávané pro kapitalistické vykořisťovatele.

V Brooklynu (New York) a ve Wisconsinu existují podobné malé programy svépomoci ulehčující přístup k lékařským a zdravotnickým službám.

Již od nepaměti si lidé vyměňovali služby a zboží, ale teprve anarchista Josiah Warren tuto možnost pochopil jako vytvoření alternativní anarchistické ekonoie založené na zásadě výměny. Josiah Warren byl prvním anarchistou, označil se za něj ještě dříve, než Proudhon zveřejnil své teorie na toto téma. Warren nejen že rozvinul předpoklady a základy systému svépomoci, ale sám také podle anarchistických zásad žil a spoluvytvářel anarchistické společnosti.

Otázkou však stále zůstíví, nakolik jsou tyto alternativy skutečnou alternativou současnmému kapitalistickému systému „výměny“ služeb a zboží, zda jsou svobodnější, méně či vůbec vykořisťující, nebo zda jde pouze o jakési mírnější reformy kapitalismu a nebo zda jsou naprosto něčím jiným. Odpovědí mlže být pouze rpaxe, i proto nebo možná právě proto je to v mnohém obtížné. Společnosti, praktikující tyto výměnné sítě a systémy (ačkoli je o nich v poslední době, hlavně v souvislosti s „antiglobalismem“ slyšet více), je totiž stále málo. Faktem také je, že alternativnost, větší či menší míra vykořisťování těchto systémů, se mění společnost od společnosti, které jej praktikují, neboť každá si základy těcgto systémů vymýšlí a ustanovuje po svém. I přesto je však podle mého názoru možné tyto systémy vidět jako krok správným směrem.

Přímá cesta: Anarchofeminismus v každodenním životě