COOLna

Většina mikroskopických výzkumů lidských tkání probíhá na vzorcích, které byly konzervovány a dále zpracovávány speciálními postupy. Přitom se může vnitřní struktura tkání změnit tak, že mnohé z jejich rysů už nejsou patrné. Američtí vědci vedení patologem Neilem Theisem z Newyorské univerzity použili v roce 2018 ke sledování vnitřní struktury stěn žlučovodu speciální mikroskop, pro který se vzorek nemusí konzervovat ani dál upravovat. Naskytl se jim obraz, jaký u této tkáně nikdy předtím neviděli. Místo buněk těsně nahloučených k sobě bez sebemenší skuliny se jim ukázala mozaika z buněk protkaná hustou sítí kanálků vyplněných tkáňovým mokem.

Následně zjistili, že podobně jsou prostoupeny kanálky další tkáně. Ve vzorcích zpracovaných pro tradiční pozorování mikroskopem však kanálky patrné nejsou, protože proces přípravy tkáň nenapravitelně deformuje. Neil Theis razí názor, že rozsáhlý propletenec jemných kanálků tvoří v těle člověka propojený systém, který lze chápat jako jeden velký orgán. Pokud by tomu tak bylo, představovalo by toto takzvané intersticium největší orgán v lidském organismu. Řada anatomů se však k této interpretaci staví zdrženlivě. O tom, že se v tkáních nacházejí mikroskopické prostory vyplněné tekutinou, vědí vědci dlouho.

„Tvrzení, že jde o nově objevený orgán, a dokonce ten největší, jaký máme, mi přijde trošku přitažené za vlasy,“ namítá například patolog Anirban Maitra z texaského Andersonova centra pro rakovinu. S Neilem Theisem však Maitra souhlasí v tom, že objevené kanálky mohou sloužit jako cesty pro nádorové buňky. Ty jimi putují z mateřského nádoru na nová místa a vytvářejí tam druhotná nádorová ložiska, takzvané metastázy.

Síť kanálků protkávajících tkáně ústí do mízních cév, které odvádějí tkáňový mok do žil. Mízní soustavu si proto můžeme představit jako kanalizaci zbavující tělo tekutin a odpadů. Sehrává také důležitou roli při imunitní obraně organismu. Mízní cévy protkávají prakticky celé tělo. K těm nejvýznamnějším výjimkám, kam měly mít mízní cévy podle anatomických učebnic „vstup zakázán“, patří mozek. Finští lékaři vedení Karim Alitalem z univerzity v Helsinkách však v roce 2015 zjistili, že lidský mozek výjimku z tohoto pravidla nemá. Mozkovými plenami obalujícími jak mozek, tak míchu prostupuje hustá síť mízních cév napojených na mízní systém.

„Rozsah sítě mízních cév napojených na mozek nás ohromil,“ přiznává člen výzkumného týmu Aleksanteri Aspelund. „Tenhle neuvěřitelný objev mění od základů naše představy o tom, jak se mozek zbavuje nadbytečných tekutin a různých látek.“

Vědci nyní zkoumají, zda se poruchy tohoto „kanalizačního systému“ nepodílejí na vzniku onemocnění, při nichž se v mozku hromadí nebezpečné molekuly a spouštějí tam degenerační procesy. Například při Alzheimerově chorobě mozek těžce poškozují nahromaděné „zašmodrchané“ řetězce některých bílkovin. Vědci usilovně pátrají po možnostech, jak nemocný mozek těchto nebezpečných bílkovin zbavit. Mízní cévy protkávající mozkové pleny by v tom mohly napomoci.

Podobné překvapení jako finští vědci zažili v roce 2019 jejich němečtí kolegové studující krevní oběh kostí. Ty potřebují podobně jako jiné tkáně a orgány přísun čerstvé krve tepnami a odvod krve se zplodinami látkové výměny žílami. Dlouhé kosti končetin mají cévami bohatě protkán jak vnitřek vyplněný kostní dření, tak vnějšek pokrytý blanitou okosticí.

Tým Matthiase Güntzera z Friedrich-Alexanderovy univerzity v německém Erlangenu objevil bohatou síť doposud nikým nepopsaných jemných cévních spojek vedoucích napříč kompaktní hmotou kosti z dřeně přímo do okostice. Nově objevené krevní řečiště využívají bílé krvinky jako „zkratku“ k bleskovým přesunům z kostní dřeně do krevního řečiště, kde pak likvidují choroboplodné mikroby a zažehnávají riziko infekce.

„Doposud jsme věděli, že kostmi prostupuje jen pár kanálků pro tepny a žíly. To je zcela nepřesné a vůbec to neodpovídá skutečnosti. Opravdu mne nepřestává udivovat, že i v 21. století nacházíme anatomické struktury, které ještě nejsou popsány v učebnicích,“ říká Matthias Güntzer.

Lidovky