Neznám nikoho, kdo by o sobě někdy nepochyboval, kdo nezná pocity viny, lítosti druhých, koho by někdy něco nezranilo, koho by se někdo někdy nedotknul nebo kdo by sám sebe neoznačil za blbce…..
Věty typu: nejsem dost dobrá máma, selhávám v tom, že neumím vydělat dostatek peněz, jsem neschopná kuchařka, neumím být dobrá partnerka, proč jsem taková a ne jiná atd…(samozřejmě muži si dosadí svoje)
Na jednu stranu je to přirozené, jsme lidi, ale na druhou stranu nám to mooc vadí, otravuje nás to, brzdí, blokuje, protože často díky tomu sklouzneme do toho, co nechceme dělat.
Já sama jsem se schovávala za své nízké sebevědomí a dělala věci, které nechci, abych byla přijatá, uznávaná a zapadala. Pochopila jsem však to, že pokud uděláte to nebo ono, stejně vás nepřijmou, pokud nechtějí.
Proto není dobré se chovat tak, abych vyhověl, ale tak, jak chci já a být plně sám sebou. Jedině tak dosáhnu lepšího pocitu, úcty, respektu a těch pravých lidí kolem sebe, kteří nás milují se vším všudy.
Růžena Nekudová
COOLna 
Napsat komentář