COOLna

Regulace globálního obchodu je potřeba, měla by se však odehrát na evropské úrovni a zohlednit také stav půdy a zacházení s nenahraditelným fosforem.

Zdrojů fosforu je několik – především fosfátové minerály, jako je apatit, jehož zásoby se nacházejí z 80 procent ve Spojených státech, Maroku, Číně, Rusku, Jordánsku a Brazílii. V zemské kůře se fosfor vyskytuje poměrně hojně, je celkově jedenáctým prvkem v pořadí výskytu, především v kyselých půdách je ale vázán do málo rozpustných a tím špatně dostupných sloučenin. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, a počítat se jeho těžbou z mořské vody by tedy bylo energeticky, technologicky i cenově náročné. Pod mořem v kontinentálních šelfech a hlubinách Pacifiku a Atlantiku byla nalezena značná ložiska fosforu, ale jejich exploatace by rovněž byla technologicky a finančně mimořádně komplikovaná.

Kdy se dostaneme na dohled vrcholu těžby minerálních zásob fosforu, není tak snadné přesně určit. Někteří předpokládají, že již v roce 2034, podle dalších okolo poloviny století. Zda se naleznou nové zdroje, je v tuto chvíli sporné, ale principiálně to problém neřeší, jen oddálí. Jedinou jistotu, kterou máme, je tak úsporné zacházení s touto surovinu. Obsah fosforu v půdě sice základní růst rostlin umožní, ale současně musíme počítat s tím, že jejich výnos se zásadně sníží – podle některých autorů může nedostatek fosforu snížit výnosy na 40 procent, což by v delším horizontu znamenalo obživu pro tři miliardy lidí.

Globalizace zemědělství je jedním z důvodů redistribuce fosforu v potravinách, s tím, že na původních místech jeho výskytu se prohlubuje jeho deficit, a naopak na místech hromadné spotřeby – v megapolích – se fosfor recykluje jen minimálně. Mezi důležitá pravidla, jak předejít akutnímu nedostatku fosforu v půdě i v naší potravě patří korekce našich jídelních návyků (méně masa a mléčných výrobků, zvýšení podílu rostlinné stravy), integrace živočišné a rostlinné výroby (jinými slovy používat hnůj jako hnojivo), předcházení erozi půdy a odplavování hnojiv podporou bezorebného zemědělství, používání větrolamů a separace fosforu z lidských exkrementů.

Zákony, které by podpořily potravinovou resilienci, by se měly zabývat také těmito skutečnostmi. Jinak by někdo mohl jejich tvůrce podezírat, že jim ve skutečnosti nejde o potravinovou soběstačnost.

Milan Smrž