COOLna

Světová zdravotnická organizace uvádí jako bezpečné pití do asi jednoho malého piva denně nebo 1,5 decilitru vína či jednoho malého frťana. Tak se můžeme zamyslet, jak to každý z nás má.

Vždycky říkám, že alkoholik nemá kontrolu nad svým pitím, a proto ho nutíme k abstinenci. Jenomže lepší je tomu říkat bezalkoholní dieta. Je to jako když cukrovkář nemůže jíst dorty. Žádný životní cíl ani přesvědčení v tom není. Je to lékařské opatření.

Než se dospělý člověk propije do třetího, kritického, stadia, trvá to 15 až 20 let. Když někdo začne pít v patnácti letech, může být už po dvou letech závislý tak, jako dospělý po dvaceti letech pití.

Závislé můžeme rozdělit do dvou kategorií. Gama-alkoholici jsou pijáci tvrdého alkoholu a piva. Tak se pije ve Velké Británii, na severu a západě Evropy a taky ve většině Česka. To jsou takoví lidé, kteří vydrží abstinovat, když vidí, že je zle. Ale jakmile začnou pít, tak se neudrží nebo pijí v tahu několik dní.

Delta-alkoholik je příznačný pro jihoevropské země. Jsou to hlavně pijáci vína. A takhle se pije taky tady u nás, na jižní Moravě. Vinař, který pořád stáčí a ochutnává, zajde okoštovat k sousedovi… Ono to na první pohled nevypadá nebezpečně. Takoví lidé nedělají ostudu, neopíjí se a starají se o rodinu. Ovšem své následky na zdraví má takové pití taky.

Vždy záleží, za jakých podmínek se k pití člověk dostane. Nehraje roli, jestli je skladník nebo podnikatel. Neuchrání vás ani intelekt, ani postavení.

Ženy daleko častěji pijí samy doma. Častěji to také kombinují s prášky. A muži zase více popíjejí v hospodách s kamarády, přidávají se k ostatním. Ženu k pití doženou životní události, třeba úmrtí v rodině, rozchod a také syndrom prázdného hnízda, když děti odejdou z domu. A zpravidla se k tomu přidává ještě jiná psychická porucha. Začínají pít později ve svém životě, ale následky se projevují mnohem dříve. Muž začne pít kolem osmnáctého roku, oba se na léčbu dostanou kolem čtyřicítky.

Máme za sebou náročný rok, téměř celý spjatý s pandemií koronaviru. Různé průzkumy tvrdí, se zvýšil počet lidí s depresemi, úzkostmi a také těch, kteří problémy řešili alkoholem.
Problémy, které u lidí nastávají, nesouvisí ani tak s koronavirem, ale s tím, že jim chybí duchovní, spirituální princip života. Dnes to není o náboženství nebo víře, ale o konzumu. A to říkám jako ateista.

Co je pro vás naplněním tohoto duchovního principu?
Může to být svaté přijímání, zpověď. Jde třeba i o změnu pohledu. Neptejme se, co můžeme ještě od života čekat, ale na to, co mu my můžeme nabídnout. Pro mě jsou naplněním pacienti. Člověka potěší a povzbudí, když na výletě náhodou potká někoho, kdo se k němu hlásí a vesele oznamuje, že už patnáct let nepije. To je pro mě to „svaté přijímání“, které mě udržuje.

Jiří Pokora, primář Psychiatrické nemocnice v Brně