Obezita je prý z hlediska hospitalizace a komplikovaného průběhu covidu důležitější než vysoký krevní tlak či cukrovka. Co se děje v těle takového člověka jinak?
Srdce obézního člověka musí krev vypuzovat do daleko většího prostoru, pracuje na 70 až 80 procent výkonu, má tedy malou rezervu. U štíhlého jen tak na 30 procent. Obecně platí, že ve chvíli, kdy obézní pacient dostane infekční onemocnění, téměř vždy stoná hůř. Ale netýká se to jen srdce, ale i plic, které se hůř prokrvují. Když pak leží a současně působí i tlak toho tuku, všechny orgány fungují hůř než u někoho štíhlého, alespoň v krátkodobém horizontu.
Má i další potíže?
K tomu přidejte onemocnění, která se na obezitu nabalují – vysoký krevní tlak, onemocnění srdce, cukrovka. Spousta pacientů ani není na tyto choroby diagnostikovaná, když se s covidem dostane do nemocnice. Nenechali se poslední roky vyšetřit, tak nevědí, že mají špatně kompenzovanou cukrovku, protože ji nikdo neléčil, vysoký tlak a srdeční potíže.
Práce s takovými pacienty je složitější?
Je to komplikovanější i pro lékaře. Pacientům s těžší obezitou normální manžetou tlak nezměříte. Když někdo váží 160 kilo, v ambulanci ho ani moc nezvážíte. Nebo když chcete udělat počítačovou tomografii, dost často se do přístroje nevejde. Tyto praktické věci si málokdo uvědomuje. Když mu vyšetřujete ultrazvukem břicho, není do těla moc vidět, protože je tam mnoho tuku. Obecně se ví, že jsou tito pacienti podvyšetření. Plují si tak systémem a nikdo s nimi nechce nic moc mít. Ale zpátky k otázce, obézní pacient tedy přijde do nemocnice s chorobami, o kterých se vůbec neví, a má covidovou pneumonii, tlak 200/100 a je v mizerném stavu. Ale to už byl i před pneumonií (zápalem plic).
Mění obezita i imunitní schopnosti organismu?
Je spojena s určitými změnami imunitního systému. Probíhá tam subklinický zánět, obézní lidé jsou ve stavu mírného zánětu pořád. Proto i reakce imunitního systému může být změněná a může to ovlivnit prognózu. Ale základem jsou potíže mechanické a spousta onemocnění, o kterých se neví. To však platí pro všechny infekční choroby, které postihují plíce a jsou spojeny s potřebou umělé plicní ventilace. Kdyby někdo pečlivě analyzoval chřipku a rizikové pacienty jako u covidu, myslím, že by se výsledky až o tolik nelišily.
Dětští obezitologové říkají, že jim do ordinací začíná přicházet více mladých pacientů s těžšími formami obezity. Situaci prý zhoršuje i epidemie covidu. Je za tím podle nich náhlá změna denního rytmu bez školní docházky, psychosociální tlak, nechuť cokoli dělat, přejídání. Vyjdeme z toho o několik kilo těžší?
Jsem skoro přesvědčený, že to tak bude. A nepůjde jen o ony objektivní důvody, které jste zmínila, bude to i v hlavě. Setkal jsem se se spoustou pacientů, kteří kvůli covidu raději nechodí ven. Říkám jim, nechoďte do nákupního centra nebo přecpané samoobsluhy, ale běžte do parku, do lesa. Je řada lidí, kteří to mají jako perfektní alibi.
Z menších, nikoliv populačních studií máme data, co udělá s nemocností a komplikacemi obezity to, když zhubnete o pět či deset procent. Zbavíte se tím nejnebezpečnějšího tuku, který je nitrobřišní. Snižuje se riziko cukrovky, kardiovaskulárních komplikací, poruchy lipidů, klesá výskyt vysokého tlaku.
Mám jeden poměrně drsný vtip, který někdy ukazuju při prezentacích. Tam mluví lékař se svým obézním pacientem a říká mu: Musíte si vybrat, co se vám do vašeho nabitého programu bude hodit lépe. Cvičit hodinu denně nebo být mrtvý 24 hodin denně. Třeba muži technici na to slyší, u nich je buď nula, nebo jedna. Nic mezi. S jemnými povahami musíte pracovat jinak.
přednosta Centra diabetologie IKEM Martin Haluzík
COOLna 
Napsat komentář