Jak tedy nakládat s rozporem mezi obecným uznáním lidské omezenosti a konkrétním informačním chaosem sociálních sítí, kde má každý svůj názor a svou pravdu?
Nejsem si jist, jestli na sociálních sítích má – více než kde jinde – každý svůj názor a svou pravdu. Spíše díky sociálním sítím tuhle skutečnost vnímáme v až nesnesitelně koncentrované podobě. A jakoby v přímém přenosu, takže vidíme jen jakýsi mumraj, a nikoli už pozvolna se rodící řád.
Podle mě je problematičtější například to, že na sociálních sítích, pod tlakem okamžitých ohlasů, je každý až moc chytrý a vtipný. A to na úkor jemnosti a rozvážnosti. Taky se lecčemu, co lítá internetem, upřímně zasměji. Ale je to vlastně – spolu s dalšími dnešními médii, včetně nemalé části uměleckých děl – děsivý mor neustále se roztáčejícího kolotoče zábavnosti, tvořivosti a neokoukanosti. Kdo v tom má obstát?
Vždyť si to vezměte: tak koncentrovanému a otevřenému, a občas i dost chytrému, výsměchu, jako člověk najde v diskusi pod jediným článkem o vládní koronavirové politice, nebyli politici vystaveni ani za normalizace, toho nemožně pitomého a pokryteckého režimu.
sociolog Zdeněk Konopásek
COOLna 
Napsat komentář