COOLna

Fine dining v krabičce? Ještě koncem loňského léta to byla pro Zdeňka Pohlreicha nepředstavitelná věc. Nyní, po táhlých měsících zavřených restaurací, spouští projekt, který má ambici změnit svět online stravování.

Společně s autorem projektu Janem Stejskalem, který má letitou praxi s korporátním stravováním i produkcí balených jídel, rozjíždějí koncept samoobslužných „Lunchbox pointů“ – chytrých lednic, které nabídnou gastro zážitek z prémiové kuchyně Pohlreichových restaurací Imperial, Divinis či Next Door ve foyer každé administrativní budovy.

„Nápady vždycky vznikají z dlouhé chvíle,“ neztrácí Pohlreich při popisu nového projektu svoji charakteristickou ironii. Lunchbox pointy by aktuálně mohly v poloprázdných office parcích suplovat závodní kantýny.

Stejskal už v loňské první vlně pandemie přemýšlel, co lze z těchto zkušeností v nové situaci vytěžit. Výsledkem je projekt Lunchbox pointů, které se snaží kritické body dosavadních modelů food delivery servisů invenčně vyřešit.

„Prvním benefitem je zákaznický komfort. Klient si v mobilní aplikaci vybere z nabídky aktuálního jídelníčku. Pokud vyřídí objednávku do půl desáté, nejpozději v poledne jídlo najde ve své schránce v Lunchbox pointu,“ vysvětluje Stejskal.

Po uložení jídla do lednice obdrží unikátní PIN kód, kterým Lunchbox point otevře. Na rozdíl od konkurenčních modelů samoobslužných lednic, kde je veškeré jídlo uloženo ve společném prostoru, je Lunchbox point rozčleněn do 27 menších boxů.

„Díky technologickému řešení a trojstupňovému systému kontroly se výrazně snižuje chybovost při doručení. Zkrátka nehrozí, že by vám do schránky přistálo jiné jídlo, než jste si objednali,“ slibuje Stejskal.

„Když zrovna sedíte na mítinku, nemusíte se stresovat nebo obtěžovat s naháněním kurýra a jídlo si pohodlně vyzvednete třeba v šest hodin večer. A když to nestihnete, bude na vás v boxu ošetřeném ultrafialovou antivirovou lampou čekat až do následujícího dopoledne,“ shrnuje výhody tohoto řešení.

„Nová situace vyžaduje nové přístupy a byl bych hloupý, kdybych v době, kdy do krabic vaří i největší kuchařské hvězdy, nedokázal spolknout svou pýchu,“ říká k projektu sám Pohlreich.

„Vrcholným zážitkem pro mě bylo sledovat mistra mistrů Joela Robuchona v Dubaji, pro mě osobně největší hvězdy, která kdy oblékla kuchařskou zástěru, servírovat jídlo v krabičkách jako zcela samozřejmou věc. Pokud to není pod jeho úroveň, musím jen srazit kufry a chápat, že jídlo je jen jedno – dobré, nebo špatné. Zkrátka lekce k nezaplacení. Dnes je food delivery jediný byznys, který máme. A když se to kvalitně uvaří a ošetří, může to stále být jídlo s velkou přidanou hodnotou,“ shrnuje svou myšlenkovou cestu, kterou ho pandemie přinutila ujít.

Několik měsíců hledali vhodná jídla a testovali je v reálných podmínkách.

„Znamená to, že jídlo navaříme, pak dva dny necháme v lednici a zkoušíme ohřívat třeba v mikrovlnce, abychom viděli, jak se jednotlivé pokrmy budou chovat, a mohli vše do detailů vyladit,“ popisuje Pohlreich.

Pilotní Lunchbox pointy se objevily v pražské centrále pojišťovny Generali a v populárním Vnitroblocku v pražských Holešovicích. Právě osiřelá byznys centra vnímá tým jako svou ideální cílovou stanici.

„Ve velkých office parcích s tisícovými kapacitami momentálně pracuje zlomek lidí. Podle obchodního zákoníku pro ně musí zaměstnavatel zajistit nějaký model stravování, ale závodní kantýna je v této situaci těžce neprofitabilní,“ připomíná Stejskal.

„Při 20 výkonových dnech měsíčně každá lednice optimálně vygeneruje čtvrtmilionový měsíční obrat,“ upřesňuje podnikatel, kterému se už v této etapě v mailu hromadí poptávky od možných franšízantů, i když paradoxně poptávky zatím přicházejí spíš z ciziny.

„V zahraničí ve velkém funguje koncept grab & go bister, kombinujících fast food s fine diningem,“ připomíná Stejskal zdánlivě nesourodou kombinaci.

Forbes