COOLna

Odpovědnost za jakýkoliv obsah nelze donekonečna klást na poskytovatele. Poskytovatel nemá žádnou demokratickou legitimitu sám určovat, co je kriminální či nějak závadný obsah. Nějaká forma spolupráce vlád a online gigantů je nutností. A taková spolupráce nutně změní pravidla hry – sociální sítě se buďto hravě přizpůsobí, anebo nás čeká revoluce na trhu. V Austrálii teď vláda chtěla po Googlu, aby se přizpůsobil určitým podmínkám, a ten ze strachu o precedens hrozí opuštěním australského trhu. Kolik takových „trhů“ bude potřeba, abychom oligopoly rozbili, ukáže čas.

V současnosti se z uživatele internetu dělá idiot, který nemá kontrolu nad svými daty. Nikdo neví, proč se mu co zobrazuje, nemůže to ovlivnit a dokonce ani zjistit, proč to tak je. Emancipace uživatele je důležitou součástí boje proti dezinformacím.

Dřív na Facebooku byla možnost naklikat si, jestli chci na svojí zdi vidět příspěvky podle relevance, nebo času přidání. Tuto možnost už několik let nemáme. To je jen jeden příklad toho, jak se uživatelům bere možnost ovlivnit, co vidí.

Dnes se korporace chovají k uživateli jako k dítěti ve školce.

Dezinformace jsou dnes nepochybně součástí hybridních hrozeb. Zabývám se také takzvanou budoucností války – i když bych tomu raději osobně říkala světový mír – a kromě dronů nebo automatických zbraňových systémů tam spadají i dezinformace a informační válka vůbec. Jde o velmi aktuální téma, zvlášť s přihlédnutím k novým technologiím a jejich vývoji.

Dezinformaci o tom, že virus HIV vypustili do světa Američané, vyprodukovaly tajné služby Sovětského svazu. Nicméně pro mě je na tom zarážející spíš to, že obyvatelé Spojených států byli ochotni uvěřit, že jejich vlastní vláda proti nim vyrobila biologickou zbraň. Na jaké úrovni je demokracie v takové zemi? Měli tam přece demokraticky zvolenou vládu. V tom vidím hlavní problém – naše demokracie začínají být oslabené. Demokratické systémy stojí na institucích. Čili naše instituce jsou slabé. Naše vláda a její chování během koronavirové krize je bohužel krásným příkladem toho, jak a proč lidé můžou cítit nedůvěru k demokratickým institucím. Nařízení jsou skutečně vydávána nekoncepčně a je těžké v ně věřit. Kdyby se důvěřovalo vládě a našim institucím, že to mají pod kontrolou a jednají v dobré vůli, pak tolik lidí na demonstrace proti vládním opatřením nepřijde. Takto tam chodí i lidé legitimně vyčerpaní z vládních zmatků. A s tím dál pracují dezinformátoři, kteří vše okolo covidu dále rozmělňují. Instituce musí pracovat na obnovení důvěry – o tom se samozřejmě dobře mluví, ale je těžké to realizovat.

Markéta Gregorová, členka výboru pro dezinformace