V eseji popisujete „nudnou dualitu dvou velkých nepřátelských ideologií“ – první z nich snad můžeme nazvat konzervatismem, druhou by mohly představovat projevy dnešní woke generation. Jak se dostat ze zajetí takové duality?
Naději na překonání ideologického myšlení podle mě přinášejí touha po smysluplnosti a touha po štěstí, které, jak jsem přesvědčen, patří k lidské přirozenosti. Ideologie se podbízejí tím, že dávají hotové vzorce jednání a tabulky hodnot a rozestírají před námi lákavý jednoduchý svět, rozdělený na světlou část nepochybného dobra a temnou oblast nepochybného zla. Zbavují nás tak obtížnosti rozhodování a zoufalství pochybností, jež jsou se smysluplným hledáním pravdy spjaty; závaznost ideologií je zároveň závažím, jež nám nedovolí účastnit se lehkých her.
Země štěstí a smysluplnosti leží hodně daleko od světa ideologií – ten je světem neštěstí: stačí se podívat na oblak lidského neštěstí, který se smutně prostírá nad vzteklými, svářícími se hlasy internetových diskusí.
Michal Ajvaz
COOLna 
Napsat komentář