COOLna

Žil byl jednou jeden český výrobce čokolády, jehož pralinky a další laskominy byly tak chutné, až se o nich dozvěděl sultán z dalekého království. Sultán si nechal českou čokoládu poslat na svůj stůl a natolik mu zachutnala, že se na jeho tabuli od těch časů musela objevovat pravidelně. A vše se dařilo tak dobře, že se po nějaké době podnikatel z malé země v srdci Evropy dokonce stal jediným zahraničním dodavatelem pro panovnický dvůr.

Zazvonil zvonec a pohádky byl… no, spíš začátek, protože do byznysové pohádky patří fakta.

Ten šikovný „chocolate maker“ se jmenoval Petr Kovařík, spolumajitel značky Pražská čokoláda Steiner & Kovarik a partner Silvie Steinerové, druhé části podnikatelského dua, které čokoládu vyrábí už desátým rokem. A tím panovníkem byl ománský sultán Kábus bin Saíd.

Pražská čokoláda rozbila svůj stan v hlavním městě sultanátu, v Maskatu. „Omán nás neskutečně překvapil svou kultivovaností a mírumilovností,“ chválí si změnu prostředí Petr Kovařík.

A tady má pohádka sladké pokračování.

Sultán Kábus sice vloni v lednu v požehnaném věku 79 let zemřel a na ománský trůn usedl jeho bratranec Hajsám bin Tárik Saíd, ale i on si naštěstí sladkosti putující z malé evropské země oblíbil. Dokonce natolik, že když nechal vypsat výběrové řízení na dodavatele pro svůj dvůr, právě český výrobce se na konci listopadu stal jediným zahraničním podnikatelem, který v něm uspěl a oficiálně smí sultánovi své zboží nadále exkluzivně dovážet.

„Arabové milují pralinky, samozřejmě co nejluxusněji vypadající i chutnající. Hodně populární jsou u nich předem připravené, zdobné talíře, za které jsou ochotni zaplatit klidně 10 i 20 tisíc korun,“ popisuje chuťové preference svých klientů Petr Kovařík. „Stále větší popularitě se ale těší také dražé – tedy různé ovoce nebo třeba kávové boby obalené v čokoládě, které je podstatně zdravější.“

Pokud je vaším klientem sám panovník, zvedne vám to samozřejmě renomé i mezi jeho poddanými. Zájem o produkci české značky tak v Ománu postupně roste a momentálně je tahle země nejsilnější ze všech, do nichž vyvážejí (na druhém místě je německý trh, na třetím Japonsko).

„Spoléhat se na českého zákazníka bohužel nemůžeme, u nás je stále ještě obtížné vysvětlovat, proč je bean to bar čokoláda dražší než ta obyčejná,“ posteskne si devětatřicetiletý podnikatel. „Snažíme se ale lidi edukovat, vysvětlovat, co děláme a jakou to má přidanou hodnotu, to je jediná cesta. A rozhodně se chceme dál rozvíjet, i když je teď doba těžká.“

S optimistickým přístupem by proto Steiner & Kovarik chtěli v Ománu do půl roku rozjet i vlastní ruční výrobu, kde by mohli experimentovat s lokálními surovinami, jako jsou datle, různé druhy místního koření nebo třeba růžová voda. „Výhledově bychom pak chtěli sladkosti vyrobené v Ománu představit i u nás v podobě nějakých limitovaných kolekcí,“ plánuje Petr Kovařík.

Forbes