COOLna

Oblíbená tweetovací otázka zní: co je classy, když jsi bohatý, ale trashy, když jsi chudý? V diskusních vláknech zazní cokoliv od braní drog (je „classy“ sjíždět se na jachtě s Leonardem DiCapriem, ale „trashy“ dávat si piko v paneláku), přes mluvení několika jazyky (v prvním případě to může znamenat prestižní studium nebo možnost cestování, v druhém statut imigranta) po nejrůznější módní prvky od leopardího potisku po mullet (protože obojí oslavujeme třeba u Miley Cyrus, ale u prodavačky z Tesca už méně). Na dně tohohle zábavného vlákna stojí prosté zjištění, že věci často nahlížíme prismatem vlastního elitářství.

Vnímat svět skrze estetické kódy je přirozené a naučili jsme se je dešifrovat podle toho, co nám bylo vštěpováno. To je ale jen začátek cesty. Na atributy „lacinosti“ se dá dívat nejen bez pošklebování, ale třeba i jako na klíč k autentičnosti, kterou osoba, na kterou se díváme, vysílá. Autentičnost je stav, kdy se člověk co nejvíce podobá ideálu sama sebe. Žena, kterou vidíme nakupovat v obchoďáku na periferii oblečenou v bokovkách a v leopardím topu, s mulletem, melírem a dokonale vytrhaným obočím je ženou, která chce být sexy. Tak jí to ostatně bylo v jí dostupných zdrojích prezentováno. Proč by za to měla být terčem posměchu?Hudebnice Dolly Parton se netají tím, že její look je inspirovaný vzhledem sexworkers z jejího rodného Tennessee. Prohlásila taky, že „vypadat takhle lacině stojí hodně peněz“. Sexuálním pracovnicím také nikdy neodpírala kredit za inspiraci k tomu vypadat tak skvěle, jak vypadá. Dolly je však všeobecně oblíbenou umělkyní, která si může dovolit leccos; u normálních žen máme ale jiná měřítka. Místo vkusu tu nastupuje podvědomá společenská kritika – sexworkers jsou na spodních příčkách sociální pyramidy a jen neradi jim přiznáváme, co jim náleží.

Americko-chorvatská autorka působící převážně v Itálii Tea Hacic-Vlahovic, která o sobě tvrdí, že je „radikální coura“ a svoje followers oslovuje právě takto – „troie radicali“. I ona považuje za jeden ze svých inspiračních zdrojů prostitutky a ženy z chudých poměrů z jejího rodného města Sisak v Chorvatsku. Přiznává fascinaci barevnými kombinacemi leopardích vzorů, ostře červenými přelivy na vlasy, sladkými vůněmi z drogerie a třpytivou bižuterií. Prostitutky a „obyčejné“ ženy považuje za svoje módní ikony daleko více než celebrity z lesklých časopisů. Podle Hacic-Vlahovic jde o víc než dvojitý standard, jednoduše proto, že pro pojem coura neexistuje mužský ekvivalent. To slovo náleží k zakořeněnému pocitu studu, který ženy drží „na jejich místě“ a který jim nedovoluje projevit se častokrát tak, jak by rády, ze strachu, že by byly souzeny, a nemusí přitom zdaleka jít ani o sexuální chování, ale o absolutní svobodu.

„Vždycky jsem se označovala a považovala za couru, ale nemyslím, že musí nutně jít jen o něco spojeného se sexualitou. V Itálii existuje spousta slov, které determinují ženy na základě toho, jestli jsou nebo nejsou sexuálně aktivní. Stává se, že holku označí za couru, i když je třeba ještě panna. Já jsem se jako coura narodila, coura může být řádová sestra nebo panna. Radikální coura je jednoduše žena, dívka, queer osoba, feminní osoba, která se nebojí být hlavní hrdinkou svého vlastního příběhu, která žije sama pro sebe, ne pro jiné, ať už jde o jejího muže nebo děti, která nežije nutně podle standardů, které určuje společnost. A to je ještě pořád, především v Itálii, velmi radikální koncept. Označení coury jsem použila záměrně, jde o slovo, které je pro mnoho lidí urážlivé, stejně tak, jako může být urážlivý samotný koncept svobodné ženy.“ Sciortino i Hacic-Vlahovic se shodují na jednom – že coury mají rozhodně zábavnější život. Coura může být prostě jen „stav mysli“, který nám pomůže vystoupit z tradičního vzorce chování. Stav, kdy se nemusíme povyšovat nad jiné, ale ani se umenšovat před dalšími.

Ať už coury přiznané, sexworkers nebo náhodné ženy, které potkáme v tramvaji v sexy outfitu, který nám bude připadat nevkusný, každá jedna z nich si zaslouží prostor pro svoji autentičnost a pro svoje pojetí krásy, i když může být pro někoho směšné. A být krásná, přiblížit se požadovanému ideálu, nestárnout, být sexy – to dá práci a stojí to peníze. A ač v jiném měřítku, náhodná kolemjdoucí, nad kterou se ušklíbneme, musí vyvinout stejné úsilí jako taková Lady Gaga. Že je výsledek jiný? Každý jsme jiný, i když bychom možná rádi nebyli.

Heroine