COOLna

Možná se teď cítíme víc jako věci, čísla, než jako lidi. Našimi životy někdo neustále smýká a manipuluje, vymezuje hranice a rozhoduje o nás. Někdy je to pro nás k nesnesení. A stejně to cítí naše děti. Podle odborníků potřebují mít pocit, že se s nimi počítá, a že mají možnost se na dění podílet. Co jim nejvíc pomáhá? „Myslím, že děti teď nejvíce potřebují zažívat věci, které jim přinášejí radost. V době několikaměsíční frustrace a sociální deprivace je to naléhavější úkol, než třeba distanční výuka,“ dává příklad psychoterapeut a psychiatr Peter Pöthe.

Pod obrovským tlakem jsou momentálně i učitelé a učitelky, kteří mají svoje vlastní děti. Psycholožka Ivana Štefková o nich mluví jako o bojovnících na dvou frontách. Snaží se maximálně věnovat svým žákům a co nejvíc jim toho předat, přitom nemají čas svoje děti doučovat nebo je při online výuce prostě jen podpořit.

„Učím online z práce podle rozvrhu, někdy i do půl třetí. Nestíhám ani pořádně udělat oběd, takže děti pořád baští nějaké polotovary. Odpoledne připravuji věci do školy a dělám opravy, mezitím holkám pomáhám s věcmi, které ze zadání nepochopily. Připojovat se dopoledne musí samy, protože já tu nejsem.“

„Trápí mě vzdělání vlastních dětí. Některým se nevede dobře a ztráta režimu se mi jako fulltime pracující online učitelce nedaří nijak nahrazovat.“

Organizace založily iniciativu zMůžeš víc, která nabízí něco, po čem všichni toužíme – jednoduchá řešení. Jsou to tipy na dobrou komunikaci a pěstování vlastní odolnosti nebo vysvětlení, jak účinné je obyčejné objetí.

Rady vycházejí z psychoterapeutických metod a vojenské psychologie. Vracejí se k tomu, co vždy fungovalo, s důrazem na mezilidský kontakt a sounáležitost. Na webu http://www.zmuzesvic.cz jsou i příklady k následování – inspiromat drobností, kam lidé z celé republiky přidávají své nápady a příklady toho, co dělají pro sebe a své okolí, a co jim pomáhá překonat současnou situaci. Lidé pro děti z celého sousedství organizují venkovní bojovky, plánují komunitní zahrádku, sdílejí si tipy, jak potěšit seniory, nebo školní úkoly na ven, aby vytáhli děti od obrazovek počítačů.

Za uplynulý rok jsme se podle Ivany Štefkové už naučili, co nám pomůže a uleví. To je beze sporu naše výhoda a jedno z mála pozitiv, které na posledních dvanácti měsících najdeme. Soustředíme se na to, co můžeme ovlivnit, a vychutnáváme si drobné radosti. Zaměřujeme se na přítomnost, na to pozitivní a na to, že daná situace jednou pomine. Usilujeme o to být nápomocní. „Taky se vracíme k sobě, k meditaci, k tělu, k vděčnosti. Mnohdy nás zachraňuje humor. Jsou chvíle, kdy se zasmějeme přes slzy. Útěchu nacházíme také ve víře nebo modlitbě. Pokud pečujeme o druhé, učíme se nejdřív pečovat o sebe, ať máme odkud brát,“ vyjmenovává psycholožka.

V situaci permanentních změn a nejistoty se vracíme ke staré známé nabíječce – vztahům. Právě naši nejbližší, ať už je to rodina nebo přátelé, nám pomáhají, inspirují nás, nenechávají nás dopadnout na dno. „I když je na současné situaci matoucí, že nám doporučuje se od druhých distancovat, jsou zároveň oni druzí často tím nejúčinnějším zdrojem, odkud můžeme čerpat síly pro zvládání této těžké situace. Je pro nás důležité vědět, že na to všechno nejsme sami,“ dodává Ivana Štefková.

Podle autorit ze všech možných oblastí je právě teď čas zbavit se balastu, který v životě máme. Ať už toho konzumního, nebo toho, který někdy pěstujeme mezi lidmi. Ukazuje se, na kom nám doopravdy záleží, kdo nám stojí za poslání dopisu, za rozhovor po skypu, když už všichni doma dávno spí. Ukazuje se, komu doopravdy záleží na nás. A někdy máme to štěstí, že nějaký nepovšimnutý lidský poklad leží přímo vedle místa, kde zrovna stojíme. A teď je ideální doba ho zvednout, oprášit a nepustit.

Heroine