COOLna

Zhubnout pět kilo, začít cvičit, přestat kouřit… Tato obvyklá předsevzetí v posledních letech doplnilo jedno, na které byste ještě před deseti lety narazili jen zřídka: omezit nakupování nebo, v extrémnější verzi, nenakupovat vůbec. Stojí za tím výzva, která se začala šířit zejména na sociální síti Instagram. Mladí, kteří nezažili éru nedostatkového zboží a malých výdělků za komunismu a vyrůstali v bezbřehém konzumerismu, jsou zvyklí koupit si kdykoli cokoli a nic si neodpírat. Najednou přišel někdo s představou, že by to neměli dělat. Reakci odtušíte: „Jako cože?“

Loni s výzvou k nenakupování přišla slovenská blogerka Zuzana Gašparovičová alias Zuz Stories, která si na téměř půl roku odepřela pořizování nového oblečení a doplňků. „Chtěla jsem si víc užít věci, které doma už mám,“ popisuje Zuzana, jež výzvu šíří skrze své profily na sociálních sítích. Za rozhodnutím obloukem se vyhnout obchodům s módou není snaha ušetřit, ale motivuje jej obava o planetu, kterou zatěžuje nadměrná spotřeba a s ní spojené znečištění z výroby textilu a produkce odpadu. Spíš než o peníze tu jde o myšlenku udržitelného života tváří v tvář ekologické katastrofě.

Letos se Zuzana chystá na nenákupy zase. „Je začátek roku a já jsem opět začala nenakupovat, ale tentokrát potichu. Uvědomila jsem si jednu věc: k nenakupování jsem předtím přistupovala, jako lidé přistupují k dietě. Hodně jedí, potom nejedí nic a pak zase hodně jedí,“ připouští. „Proto neříkám, že nenakupuji. Vědomě však nechodím do sekáčů, nenavštěvuji online obchody nebo bazary a přestala jsem sledovat značky na Instagramu. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.“

Není zdaleka jediná, kdo se rozhodl se do nenakupovací výzvy zapojit. Pod hasthtagem #vsetkomam dnes můžeme najít několik stovek příspěvků. Popularita této výzvy však neodráží jen lednovou motivovanost účastníků, ale také dlouhodobý zájem o minimalizování věcí, ať už v šatníku, nebo jinde v domácnosti.

Jen pro představu: blogů a článků, které se věnují tématu minimalismu a propagují minimalistické motto „méně je více“, jsou desetitisíce. Stejně tak osobnosti, jež tento životní styl nebo filozofii šíří, mají na sociálních sítích několik stovek tisíc až milionů sledujících.

O popularitě filozofie minimalismu svědčí i skutečnost, že se stále častěji objevuje i na televizních obrazovkách. Například Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus, vystupující jako americké duo The Minimalists (Minimalisté), se letos dočkali svého dokumentárního filmu na platformě Netflix. Před dvěma lety se ve stejné televizi objevila reality show s dnes už legendární úklidovou guru Marií Kondo, která v ní pomocí své zázračné metody KonMari, založené na hledání věcí přinášejících radost a na precizní organizaci, pomáhala lidem zbavovat se přebytečných předmětů.

Myšlenka, již se skrze nespočet metod snaží tito lidé předat, je vcelku jednoduchá: obklopte se věcmi, které vám přinášejí užitek, a zbavte se těch, jež vám jen zabírají místo.

Podle úklidové expertky Reginy Larkové vlastní průměrná americká domácnost na 300 tisíc věcí – od sponek na papír přes trička až po žehlicí prkno v komoře. I z toho důvodu se podle odborníků od roku 1950 více než zdvojnásobila plocha průměrného amerického domu. Zajímavé je, že ani tento prostor nestačí k uskladnění všech věcí a velké množství lidí, ať už ve Spojených státech, nebo v Česku, si k bytu nebo domu pronajímá ještě sklad.

Množství věcí, jež kupujeme, se projevuje i na celkovém množství odpadu. Podle Institutu cirkulární ekonomiky Češi ročně vyhodí až 400 milionů kusů oblečení, jež podle dat tvoří až sedm procent obsahu všech černých popelnic. Ročně vyhodíme několik desítek tun textilu. Jeden z důvodů? Každý z nás nosí přibližně jen 20 procent svého šatníku.

Kostlivce v podobě nahromaděného harampádí však nemáme jen ve skříních.„Důvod, proč máme všichni tolik věcí, je fakt, že děláme emoční nákupy,“ míní Jolanta Kovářová, první certifikovaná poradkyně metody KonMari, jež po vzoru éterické Japonky pomáhá lidem třídit a vyklízet jejich domovy. „Emoční nákup je například to, když si koupíte něco jen proto, abyste si zvedli náladu. A po nějaké době vám většinou dojde, že za to ten nákup příliš nestál. Druhým důvodem našeho přehlcení jsou dárky. Ty nechceme vyhazovat, protože nám je zkrátka divné zbavit se dárku.“

Touha vlastnit co nejvíc věcí je však podle Kovářové dána i generačně. „Myslím si, že v sobě máme ještě po prarodičích zakódovaný nedostatek. Aby nám náhodou nic nechybělo, máme ve svých domovech hodně věcí do zásoby. Mladá generace to ale tolik nedělá – tím, že více cestuje a více se stěhuje, odsouvá materiálno na druhou kolej,“ míní.

Přístup, jehož cílem je mít doma a obecně v životě co nejméně nepotřebných věcí, na které se reálně nebo metaforicky práší, se však nemusí vztahovat jen na materiální statky, jako je oblečení, elektronika či knížky. Filozofie minimalismu se dá stejně účinně aplikovat na volný čas nebo vztahy. V praxi to pak zkrátka znamená, že se vědomě zbavíte věcí, jež pro vás nemají žádnou hodnotu.

Minimalismus si ostatně můžete vyzkoušet hned. Zvedněte hlavu, rozhlédněte se po pokoji kolem a zkuste si u každého jednoho objektu, na který při obhlížení okolí narazíte, položit otázku: „Proč tady tato konkrétní věc je? Proč ji tady vlastně mám? Je pro mě tato věc důležitá?“

Tak k tomu přistupuje právě Janská. „Než jsem začala minimalizovat, vůbec jsem si tuto otázku nepokládala. Prostě jsem okolo sebe měla věci, protože mi je buď někdo dal, nebo proto, že jsem je přestěhovala z jiného místa. O tom, jestli něčemu slouží a jestli pro mě mají užitek, jsem ale příliš nepřemýšlela,“ popisuje.

Ukazuje se, že toto jednoduché cvičení může fungovat i jako jakási autoterapeutická metoda. Minimalismus je totiž dle mnohých forma seberozvojové terapie. „Úklid nám pomáhá najít si řád a uspořádanost, když to dnes nikde jinde příliš nejde,“ myslí si Kovářová. „Tím, že se sami sebe ptáte, proč se obklopujete konkrétními věcmi, toho o sobě můžete hodně zjistit. Třeba přijdete na to, co vás uklidňuje, znervózňuje nebo na co se v současné chvíli necítíte. Minimalismus nám může ukázat další obzory,“ doplňuje Janská.

„V době, kdy je většina z nás na home-office, jsme si uvědomili, že toho zase tolik nepotřebujeme,“ popisuje Kovářová. „Mí klienti si až teď začali klást otázku, na co mají ve svých domovech tolik věcí. Začali si také uvědomovat, že je mohou poslat dál – třeba lidem bez práce, matkám samoživitelkám nebo jiným, kteří je mohou ještě upotřebit.“

Tento trend potvrzují i data různých internetových platforem, kde se dají starší či použité věci, které už nevyužíváme, prodat. Například mezinárodní webová stránka Vinted, na které se prodává zejména oblečení, doplňky a obuv a jež k dnešnímu dni působí ve třinácti zemích světa, zaznamenala ve druhém čtvrtletí minulého roku nárůst nabízeného zboží o 17 procent. „Domníváme se, že nárůst může být způsoben tím, že lidé zůstali doma a měli čas uspořádat si šatníky a vytřídit je,“ míní Lisa-Marie Bernsová z Vinted, jehož služby využívá více než 34 milionů lidí.

Ať už na tom bude ekonomika jakkoliv, úklidoví specialisté se shodují, že udělat si pořádek ve věcech má blahodárné účinky, a to nejen na celkový vzhled bytu, ale zejména na naši psychiku. „Vlastnit méně věcí má obrovské výhody,“ popisuje Janská. „Snadno najdete, kde co máte. Víte, co všechno vlastníte, a můžete za to být víc vděční. A v neposlední řadě jste více imunní vůči marketingu. Už jen skutečnost, že víte, že máte dost svetrů, vás třeba zastaví od toho, koupit si nový ve výhodném výprodeji.“

Připojuje se i Kovářová: „Když máte uklizeno, můžete s klidem zavřít oči, a hned víte, kde má jaká věc své místo. A nemusíte se bát, že se na vás vysype obsah skříně, když přijde návštěva.“

Ukazuje se také, že uspořádaná domácnost s jasně danými organizačními pravidly má pozitivní dopad na naše soustředění. Na tom se ostatně shodují experti na produktivitu, kteří lidem v rámci hledání optimální pracovní rutiny radí minimalizovat množství věcí na pracovním stole, jež při soustředěné práci mají tendenci narušovat naši pozornost.

Tady však výhody minimalismu nekončí. „Mým klientům se po úklidu neskutečně uleví,“ popisuje Kovářová, a poukazuje tak na skutečnost, že úklid pomáhá i s uklidněním emocí. „A bývají na sebe většinou hrdí. Na začátku totiž mají pocit, že to nezvládnou. Ženy mají dokonce pocit selhání, že si nejsou schopny uklidit domácnost, jak by chtěly. Když ale mají krásně uklizeno, mají krásný domov. Nikdy totiž nemáte uklizeno, dokud se nezbavíte nepotřebných věci a těm ostatním nenajdete vhodné místo.“

„Pokud chcete začít minimalizovat, přestaňte číst další články. I když si myslíte, že o tom, jak si správně vytřídit věci, musíte načíst co nejvíc, už teď toho víte dost. Jen to potřebujete aplikovat v praxi,“ říká.

Lidovky