COOLna

Co bychom se od goril nížinných mohli naučit?
Ukazuje se, že bychom mohli předejít civilizačním onemocněním, kdybychom kladli větší důraz na rostlinnou stravu. Přijímáme hodně průmyslově zpracovaných potravin, jednoduchých cukrů a rychlé energie, příliš mnoho masa.

Mikrobiom nezkoumáte jen u goril, ale i u lidí s tradičním životním stylem v Africe, jmenovitě u etnika BaAka a příslušníků kmenů Bantu.
BaAkové jsou polokočovní lovci a sběrači. Jejich styl života se nejvíce podobá tomu, jak žili naši prapředci. Lidé Bantu jsou převážně zemědělci a jejich způsob života se více přibližuje tomu, jak žijeme my.

A jak to souvisí s gorilami?
Jídelníček goril nížinných se mění podle toho, jestli je období sucha nebo dešťů. Přišli jsme na to, že v období sucha, kdy se krmí listy, stonky a přízemní vegetací, se jejich mikrobiom přibližuje mikrobiomu BaAků. V období dešťů, kdy si více pochutnávají na různých druzích ovoce, se jejich mikrobiom podobá tomu, jaký mají lidé Bantu. Ve srovnání s BaAky konzumují zemědělci kmene Bantu mnohem rozmanitější produkty z průmyslově zpracovaných potravin získaných na trhu, které obsahují především tuky a cukry. A jsou naopak velmi chudé na polysacharidy, kam patří třeba vláknina, která je zásadní pro správné trávení.

Takže pokud bychom se stravovali jako BaAkové, netrpěli bychom rakovinami, vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou?
Je to složitější. Mikrobiom, který má na tyto nemoci vliv, je ovlivněn dalšími faktory. Rozhodně by nám to ale pomohlo. BaAkové netrpí civilizačními onemocněními. Umírají sice mnohdy mladí, avšak z důvodu nedostatečné lékařské péče, na běžně léčitelná infekční onemocnění, jako je malárie či respirační infekce. V následujícím projektu bychom rádi zkoumali, jaké položky z jídelníčku BaAků i jaké další faktory jsou zodpovědné za jejich jedinečný mikrobiom. I nám, výzkumníkům, se po delší době strávené v Africe mikrobiom pozměnil a byl podobnější tomu u místních lidí.

Při práci dodržujete pravidlo sedmi metrů. Blíž se ke gorilám nepřiblížíte, abyste je nenakazili třeba rýmou, která by pro ně mohla být fatální. Neláká vás mít je na dosah?
Asi jsem zvláštní, ale ne. Když jsem byla mladší, tak jsem pracovala v záchranné stanici, kde jsem se starala o jednoho šimpanze. Byla to zajímavá zkušenost, ale vím, že ten už se nikdy nevrátí do volné přírody. Přílišná blízkost lidí v prostředí, kde gorily žijí, má v mnoha ohledech negativní vliv nejen na ty volně žijící, ale i jiné lidoopy. Beru jako velké privilegium, že mám možnost studovat lidoopy v jejich přirozeném prostředí, že mohu sledovat jejich sociální život. Nepotřebuji na to být metr od gorily, držet ji za ruku, nemusím ji mít na klíně.

Poprvé jste do Středoafrické republiky jela v roce 2007 a od té doby tam míříte víceméně každý rok. Nyní zemi ohrožují nepokoje, přívrženci prezidenta Françoise Bozizého rabují. Nepřerušilo to výzkumné práce?
Bohužel situace ve Středoafrické republice není ideální. Doufáme, že se uklidní. Chráněné oblasti Dzanga Sangha, kam za terénním výzkumem jezdíme, jsou však většinou velmi klidné. Spravuje je Světový fond pro ochranu přírody s participací středoafrických autorit. V Dzanga Sangha probíhá ekoturismus, lidé zde mohou vidět habituované gorily nížinné (zvyklé na lidi ) či pralesní slony.

primatoložka Klára Petrželková