COOLna

Kde máte ,onu‘ místnost, ptáme se často nesměle na návštěvě, jako by vyslovit slovo toaleta či zkratku WC bylo něco přisprostlého. Přitom vulgarismy jako ,hajzl‘ či označení exkrementů, jež na onom místě zanecháváme, používáme coby nadávky, aniž bychom se začervenali. Běžná komunikace o toaletách je ve společnosti i nadále tak trochu tabu.

Každý z nás přitom na WC stráví dobré tři roky života.

Moderní toalety navazují na odkaz prvního splachovacího záchodu, který roku 1596 sestrojil kmotřenec anglické královny Alžběty I.

Korunu všem technologickým trendům nasadil v míse Nuvi 2.0 (určené jen pro severoamerický trh) integrovaný hlasový asistent Alexa.

„Čas na toaletě si lze krátit přehráváním hudby streamované přes Bluetooth ze záchodových reproduktorů, změnou ambientního podsvětlení i teploty prkýnka,“ říká Annie Schaferová z firmy Kohler. To vše jen proto, aby byl odpočinek v místnosti, jíž za velkou louží říkají ,restroom‘, co nejpříjemnější. Mikrofon v záchodě je zároveň ukázkou usilovné snahy technologických společností proniknout do našich domovů.

Na osobní hygienu připadá až 75 % denní spotřeby domácností. Z vany napuštěné po okraj vypustíte do odpadu 120 litrů vody, spláchnutím u starších typů záchodů 8,5 až 10 litrů. Přitom se jedná o vodu pitnou, byť často znečištěnou chemickými vonítky zatěžujícími životní prostředí. Moderní toalety však už využívají systém Dual Flush.

„Při spláchnutí si vystačíte se 3, případně 4,5 litru vody. Tím chráníte přírodu, ovšem zároveň to poznáte i na peněžence,“ konstatuje Ingrid Hejkalová zastupující značku Jika. Za rok lze dosáhnout úspory přes 1650 Kč. Pokud byste to napočítali na 20 let, zbude vám k dobru příjemných sedmdesát tisíc.

William Shakespeare se zabýval vpravdě filozofickou otázkou být, či nebýt. Ale ta v mnoha domácnostech dnes zní zvedat, či nezvedat. Záchodové prkénko hýbe partnerskými vztahy stejně intenzivně jako zubní pasta vymačkávaná od středu. Něžné pohlaví hlasuje pro jeho sklápění už kvůli komfortu. Málokterá dáma si totiž libuje v usazení na studenou mísu evokující dosed do tvrdé reality. Pánové naopak upřednostňují variantu zvednutí. Jde o otázku hrdosti a mužství. K sedu je nepřinutí ani argumenty, že je pro vyprazdňování střev přirozenější, přitom by to spolehlivě vyřešilo i problém s ne vždy přesnou ,muškou‘.

Do celé problematiky se zapojily dokonce i vědecké kapacity, když měřily objem vykonané práce, kterou oběma pohlavím zmíněný úkon zabere. Z výpočtů vyplývá, že by si měly prkénko pokládat ženy, neboť to stojí méně úsilí. Opačně to vidí zastánci etikety. Podle nich je stále položené prkénko jasným znakem gentlemana. Jestliže i u vás končí demokracie za dveřmi toalety, nezoufejte, řešení existuje.

Nabízejí ho záchodová prkénka, která se pozvolna sklápějí sama, aniž by způsobila zbytečný hluk. Jejich rychloupínací ocelové úchyty umožňují snadné odepnutí důležité pro vyčištění. Na rozdíl od asijského trhu to jde hned, neboť prkýnko není kabelem spojené s elektřinou, tedy ani vyhřívané. V Asii je totiž běžné, že v místnosti s toaletou chybí topení. Někdy tak před jejími dveřmi najdete papuče, ovšem pozor, vejít v nich po činu do obývacího pokoje by bylo skutečným faux pas.

lesklém papíru v časopisech a prospektech. Splachovací záchod také bereme jako samozřejmost, byť ještě v 60. letech minulého století standardem nebyl. Třeba v pavlačových domech se chodilo na společnou toaletu na patře, nebo se dokonce využíval suchý záchod. Vše se změnilo až s masivní výstavbou panelových sídlišť.

O záchodech máme zmínky už z období před 4500 lety, a to z Pákistánu. Podle historických vykopávek toaletami disponovali též Indové a WC hygiena byla typická i pro starověké Řecko a Řím. Tam byly záchody součástí lázní, navíc pro všechny společné. Vyráželo se na ně ve skupinkách a pěkně v sedu se diskutovalo o politice či se uzavíraly obchody. Po hygieně nepřejícím středověku přišel další milník až v 16. století. To když sir John Harington zkonstruoval první moderní splachovací toaletu. Jeho prototyp měl i jméno – Harington mu říkal The Ajax. Samotná královna pak vynálezce pověřila, aby jí podobnou komůrku zbudoval na zámku Richmond. Nápad vylepšil a nechal si patentovat o dvě století později Alexander Cumming, když napojil k míse hadicovitou rouru, v níž se drží voda a zabraňuje návratu zápachu z kanalizace. A to se používá dodnes.

Magazín Doma DNES