COOLna

V roce 2016 Český statistický úřad registroval samoživitelů, v roce 2018 jich už bylo 179 506, nyní se odhady pohybují od 195 do 230 tisíc. Zhruba z 90 % se jedná o ženy. Čísla přitom nezahrnují lidi bez domova či v azylových domech a na ubytovnách. To, proč samoživitelů přibývá, je ovlivněno dvěma faktory. Od poloviny 80. let stoupá v tuzemsku rozvodovost, rozpadem dnes skončí bezmála každé druhé manželství. Během prvního roku po rozvodu přitom klesá životní standard ženy v průměru o 75 %, a v pásmu ohrožení rizikem chudoby se tak po ztrátě partnera ocitá 50 % žen…

Druhým důvodem je rostoucí počet dětí narozených mimo manželství. Zatímco ještě v 70. letech minulého století šlo pouze o 4 %všech dětí a v roce 1990 o 8,6 %, nyní už počet dětí narozených mimo manželství vzrostl na 48,5 %, byť v řadě případů spolu jejich rodiče žijí a jen neměli svatbu…

O příspěvky od státu rozhodně nežádá každý samoživitel, každopádně průměrná samoživitelská domácnost bere ročně na sociálních dávkách všeho druhu kolem 25 tisíc Kč. Pořád je to pakatel ve srovnání s tím, když se musí o dítě postarat stát. Jeho pobyt v dětském domově vyjde na 423 720 korun ročně. A další věc – zatímco dříve soudy v drtivé většině případů po rozpadu manželství svěřovaly děti matkám, dnes je velmi častá střídavá péče. A přibývá i dětí, jež se ocitnou ve výhradní péči otce. Momentálně se to týká kolem 23 tisíc mužů. Dá se tedy tušit, že přibývat bude v budoucnu i mužů samoživitelů.

Snaha vyřešit své ekonomické problémy občas vede samoživitelky k zoufalým rozhodnutím. Před pandemií nabízelo sexuální služby v Česku odhadem 13 tisíc žen, řada z nich jen příležitostně. A podle dat z terénního průzkumu Spolku na ochranu žen z roku 2019 tvořily tehdy až 60 % prostitutek samoživitelky. Typické ženě, která se živí sexem, je kolem 30 let, je rozvedená, má jedno či dvě děti a ještě jednu „hlavní“ práci.

Podle dva roky starých dat organizace Rozkoš bez rizika, jež poskytování sexuálních služeb v Česku mapuje, je zhruba ze tří a půl tisíce žen, s nimiž organizace spolupracuje, samoživitelek asi třetina. Tedy méně, než kolik spočítal Spolek na ochranu žen, přesto jde o vysoké číslo. Podle dalších dat Rozkoše bez rizika bylo v roce 2018 mezi prostitutkami 82 % Češek (což je od roku 2008 nárůst o 22 %, tehdy měly mnohem významnější zastoupení ženy a dívky ze zemí bývalého Sovětského svazu). A 56 % sexuálních pracovnic byly matky – 20% mělo dvě děti, a 13 % dokonce tři a více. Naopak počet uživatelek drog mezi nimi rok od roku klesá.

„Zásadní chybou bylo, že se z agendy sociálních pracovnic oddělily výplaty dávek. Když je sociální pracovnice s rodinou dlouhodobě v užším kontaktu, dokáže daleko lépe posoudit její konkrétní situaci a dávky podle ní nastavit. Je to úplně jiná situace než přijít na úřad jako pouhý anonymní žadatel, který vyplní formulář. Když pak žádá někdo, kdo není v administrativě zběhlý, snadno se stane, že se do tabulek vůbec nevejde a systémem propadne. Konkrétní lidské osudy totiž do šablonek nenacpete,“ upozorňuje Zuzana Tornikidis, jež v nadaci nedávno řešila případ matky na mateřské, které při vypočítávání sociálních dávek úřednice započetla i výdělek manžela, ten ovšem tragicky zahynul.

„Ta paní se prostě ocitla bez peněz, a úřednice, místo aby manželovo úmrtí zohlednila, jí poradila, ať prodá dům. Což se vám ovšem těžko podaří ze dne na den, přitom peníze na živobytí potřebujete hned.“

Spousta byrokratických a administrativních překážek se však v Česku nepojí jen s vymáháním výživného, ale i s čerpáním nejrůznějších příspěvků a podpor, což právě koronavirová krize předvedla ve vší nahotě. Mnohým samoživitelům hrozila ztráta střechy nad hlavou jen proto, že se výplata příspěvků (ať už běžných sociálních dávek, či kompenzací ztrát způsobených koronakrizí) prostě zpozdila. A když neplatí za pronajatý byt, jeho majiteli, který sám může být ve špatné ekonomické situaci, brzy dojde trpělivost.

Rodina bydlení ztratí a skončí v azylovém domě, což přitom stát nebo obec vyjde podstatně dráž (ročně v průměru kolem 314 tisíc korun) než případný okamžitý jednorázový příspěvek na nájem. „Koronavirová krize všechno ještě prohloubila, některé maminky na vyplacení ošetřovného čekaly přes dva měsíce. To je v okamžiku, kdy máte rozpočet nadoraz, fatální doba,“ říká Zuzana Tornikidis, podle níž se na sociálním systému negativně projevila i jeho reorganizace, kterou před deseti lety uskutečnil tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09).

Téma