Jak známo, spotřebiče připojené na internet odesílají spoustu dat na vzdálené servery. V případě našeho robota jistě do Číny. A všichni víme, jak čínské firmy zacházejí s daty, že. Takže čínští komunisté znají půdorys našeho žižkovského bytu do detailu.
Jen ta noha od baru vrtá generálnímu tajemníkovi Si Ťin-pchingovi hlavou: „Co to tam ti Špačkovi mohou mít? Průměr to má jako bazuka… No, budeme si na ně muset dát pozor, soudruzi.“
Robot se naší domácnosti za pár dní zcela zmocnil. Zmapoval si ji a naučil se přejíždět prahy. Chci do pokoje, nemůžu – hned za dveřmi pracuje robot. Na záchod? Tam je taky. Hračky že bychom nechali válet na zemi jako dřív? Autodráhu? Pantofle? Ne. Robot musí mít volné pole působnosti.
Jezdí si, kam se mu zamane a kdy se mu zachce. Svými kartáčky jako tykadélky všechno ohmatává, zkoumá, hodnotí. Když mu stojíme v cestě, je mrzutý.
Onehdy jsem se probudil uprostřed noci. Robot tiše stál vedle postele a pozoroval mě. Pak se otočil. Odšuměl do své nabíječky. Ráno se tvářil, že se nic nestalo. Třeba se mi to jen zdálo. Nevím.
Uklizeno teď máme dokonale. Ale za jakou cenu? Pro trochu pohodlí jsme si ani nevšimli, že jsme přišli o to nejcennější. Už totiž nejsme tak docela svobodní lidé.
P. S. Tenhle sloupek píšu v dětském pokoji, ukryt na patře na spaní. Po schůdkách robot zatím nevyleze.
Ale už kolem nich dole šmejdí…
Bohumil Špaček
COOLna 
Napsat komentář