COOLna

Nová studie vědců u Univerzity Cambridge, Postupimského institutu pro výzkum změny klimatu (PIK) a Univerzity Hawai’i-Manoa dochází k závěru, že při vzniku SARS-CoV-2 mohla hrát změna klimatu důležitou roli.

Globální emise skleníkových plynů vytvořily v průběhu uplynulého století z pravděpodobného místa původu nového koronaviru v jižní Číně hotspot pro netopýry. Lesy v jihočínské provincii Jüan-jang a v sousedících oblastech v Myanmaru a Laosu se v důsledku klimatických změn stále více rozrůstaly. Tento zřejmě změnou klimatu způsobený proces umožnil rozšíření četných nových druhů netopýrů. Do regionu se tak podle vědců dostalo kolem 100 nových typů koronavirů.

Aby vědci zjistili, jak mohly takové koronavirové hotspoty vzniknout, rekonstruovali prostřednictvím klimatických dat celosvětovou přirozenou vegetaci k začátku posledního století. Na tomto základě vypočítali tehdejší globální rozšíření netopýřích druhů a tento stav porovnali s jejich současným rozložením. Výsledek: životní prostor netopýrů se v jižní Číně výrazně zvětšil.

Tento posun je způsoben klimatickou změnou. „Živočichové se rozšiřují do nových oblastí – a s sebou přináší své viry. To nevedlo jen ke změně míst, kde se viry vyskytují, ale umožnilo i nové interakce s jinými zvířaty, prostřednictvím kterých se dále vyvíjí, nebo jsou přenášeny škodlivé patogeny“, vysvětluje autor studie Dr. Robert Beyer. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v anglickojazyčném odborném periodiku „Science of the Total Environment„.

Ze studie vyplývá varování před následky klimatických změn. „Víme, že změna klimatu urychluje přenos viru z divokých zvířat na člověka“, říká Camilo Mora, profesor na Univerzitě Hawai’i-Manoa a iniciátor studie. Výsledky výzkumu by měly být chápány jako naléhavá výzva k procitnutí, abychom konečně snížili naše emise. Tak by se možná ještě podařilo snížit riziko další pandemie.

Mizející různorodost druhů, tedy tzv.biodiverzita. Sandra Junglenová, viroložka na berlínské Charité, v rozhovoru, zveřejněném v červnu 2019 Spolkovým ministerstvem pro výzkum a vzdělávání konstatovala: „Nižší biodiverzita znamená, že existuje více zvířat stejných druhů. Pokud se vyskytuje více zvířat stejného druhu ve stejném životním prostoru, mohou se infekční nemoci mezi živočichy jednoho druhu snadněji šířit. Zjednodušeně řečeno tedy můžeme říct: biodiverzita by nás mohla chránit i před šířením infekčních nemocí.“

Ústřední roli při tom hraje pronikání člověka do ekosystémů a také globalizace, dodává Junglenová. Byla dokázána spojitost mezi prvními ohnisky nákazy žluté zimnice v 16. století a pleněním afrických deštných pralesů. Vir žluté zimnice předtím koloval pouze mezi komáry a opicemi. Když do jejich životního prostoru pronikl člověk, rozšířil se – s obchodem otroků přes Atlantický oceán dokonce až do Ameriky.

Mezitím je jisté, že se druhová rozmanitost nesnižuje jen mýcením lesů, ale – a tom jsou experti zajedno – i globálním oteplováním. Změna klimatu totiž ničí životní podmínky mnoha živočišných druhů.

U důsledků pandemie jsou vlivy životního prostředí rovněž důležité. Například britský Guardian a německá Süddeutsche Zeitung nedávno s odvoláním na odborníky přinesly zprávu, že počet obětí koronaviru je obzvlášť vysoký tam, kde panuje vysoká zátěž oxidu uhličitého a kvůli vysokým horám je znemožněna dobrá vertikální výměna vzduchu. Obojí platí pro severní Itálii, stejně jako pro španělský Madrid.

Podle deníku Süddeutscher Zeitung vidí vědci Spolkové agentury pro životní prostředí (Umweltbundesamt, UBA) možnou spojitost mezi znečištěním ovzduší a náchylnosti na COVID-19. V rozsáhlé studii UBA už v r. 2018 objasnila, že vysoká zátěž oxidem dusičným zvyšuje pravděpodobnost kardiovaskulárních onemocnění, chronických onemocnění dýchacích cest a cukrovky. Tedy přesně těch nemocí, které představují při infekci koronavirem SARS-CoV-2 rizikové faktory.

Problematiky koronakrize a krize klimatu, případně životního prostředí, tedy od sebe nelze oddělit, jsou to dvě tváře většího ekologického problému.