Například lidem pracujícím na dohodu o pracovní činnosti byla podpora schválena téměř půl roku po nástupu pandemie. Lidem pracujícím jako OSVČ či na dohody bylo vypláceno výrazně později ošetřovné a často se měnily jeho podmínky. Pokud byli v exekuci nebo insolvenci, byli z několika forem podpory vyloučeni zcela. O podporu také nemohli žádat například matky na rodičovské či invalidní důchodci, kteří si přivydělávají prací na dohody bez sociálních odvodů, přestože je pro ně je tento příjem mnohdy klíčový.
Analýza ukazuje, že nastavení podpory během pandemie se řídí logikou, že jedinec má jeden hlavní příjem, ze kterého je schopen se uživit. Z podpory tak byli často vyloučeni ti, pro které tento předpoklad neplatí.
Do opatření se promítla i neznalost situace a potřeb prekérních pracujících. „To souvisí i s absencí kolektivního zastoupení prekérních pracovníků – chybí někdo, kdo by je v politických jednáních reprezentoval,“ vysvětluje spoluautorka analýzy Lucie Trlifajová.
Důsledkem nejistých a děravých vládních programů jsou primárně zasaženy domácnosti, které měly nižší příjmy již před krizí. Kvůli malým či žádným finančním rezervám jsou odkázány na pomoc zvenčí neboohroženy zadlužením. Tento trend je již v posledních měsících viditelný u nejzranitelnějších skupin – například samoživitelek -, a jeho větší projev lze pravděpodobně očekávat v příštích měsících. „Ukazuje důsledky toho, že jsme o této skupině lidí ve státních politikách dosud neuvažovali jako o skupině ohrožené – což je načase změnit,“ uzavírá Trlifajová.
A2larm
COOLna 
Napsat komentář