COOLna

V 6. století vtrhla z Asie do Evropy epidemie moru. Bakterie s latinským názvem Yershinia pestis jen v Konstantinopoli (dnešním Istanbulu) zabila asi třetinu obyvatel. V současné Praze žije zhruba 1,3 milionu lidí. Co kdyby jich 400 000 zemřelo? Ta hrůza je prostě nepředstavitelná, stejně jako pozdější morové rány. Ve 14. století „černá smrt“ připravila o život asi 50 milionů Evropanů a za epidemie v roce 1680 zemřelo až 100 000 obyvatel jen ve středních Čechách. Děsivá čísla!

Strach z moru si v dějinné paměti neseme dodnes. Loni na jaře se zhmotnil v obavách z koronaviru, který byl zpočátku označován jako čínský mor. Hysterie šla tak daleko, že starostové některých vesnic stavěli zátarasy proti Pražákům, považovaným za hlavní roznašeče nákazy.

„Černé smrti“ se už dnes bát nemusíme. Případy moru se sice v zemích třetího světa sem tam vyskytnou, ale lékaři si s nimi rychle poradí. V letech 2010 až 2015 bylo celosvětově zaznamenáno přes 3200 morových nákaz, na které zemřelo 584 lidí. Zhruba stejně, kolik jich každoročně zahyne při haváriích na českých silnicích.

Proč už u moru nehrozí pandemie? Nemoc se na lidi přenáší z krys a dalších drobných hlodavců, se kterými se dnes už nedostáváme do kontaktu tolik jako v minulosti. Zlepšila se hygiena. Blechy, které mor rozšiřují, už většina z nás nemá. Hlavní zbraní proti moru jsou ale antibiotika. Prokázala to třeba lokální epidemie, ke které došlo na podzim 1994 v okolí indického města Surat. Lékaři nasadili moderní zbraně, takže na mor zemřelo jen 56 lidí. Stačilo zjistit, o jakou nemoc jde.

Kdybychom o antibiotika přišli, mohlo by to znamenat návrat smrtelných nemocí, kterých jsme se ve 20. století přestali bát.

Koronavirus dnes lidstvo paradoxně spojil. Když je průšvih, nejlepší mozky planety začnou usilovně a neúnavně makat na jeho odvrácení. Vakcína tak za pár měsíců nebo let „čínský mor“ odsune mezi pozapomenuté epidemie a pandemie minulosti. Ty přitom nejsou zajímavé jen v tom, kolik milionů lidí povraždily. Zásadním způsobem i ovlivnily dějiny a předurčily podobu dnešního světa.

Takzvaný justiniánský mor v 6. století oslabil byzantskou říši natolik, že nemohla vzdorovat tlaku tureckých kmenů valících se z východních stepí. Pozdější pád Konstantinopole, muslimská expanze do Evropy, smrt Ludvíka Jagellonského v bitvě s Turky u Moháče a následný nástup Habsburků na český trůn. Na tom všem se spolupodílela „černá smrt“.

Bez epidemií by nejspíš vypadala jinak i dnešní mapa Evropy. Stačí zmínit jen takzvanou španělskou chřipku, která v letech 1917 — 1920 celosvětově zabila ke 100 milionům lidí. To je zhruba pětkrát víc, než kolik jich padlo na všech bojištích 1. světové války. Podle historiků postihla víc vojáky takzvaných centrálních mocností (Rakouska-Uherska a Německa). Státy Dohody (Francie, Anglie a Rusko) tím získaly strategickou výhodu, která přispěla k jejich vítězství. Nebýt španělské chřipky, možná by nevzniklo Československo, ale to už je jen spekulativní úvaha ve stylu co by kdyby.

Je ale dobré si uvědomit, že už bylo hůř. Mnohem hůř.

Tohle všechno jsou fascinující souvislosti. Ale hlavně je to zaplaťpánbůh skoro za námi. Anebo není? Zatím nevíme, jakým způsobem promění pandemie nemoci covid-19 svět, na který jsme byli zvyklí. Co se stane s globální ekonomikou? Jak budou ovlivněna tradiční mocenská centra? Urychlí koronavirus úpadek Evropy a USA a nakopne vzrůstající vliv Číny?

Někteří politologové o tom spekulují. Od podobných úvah je ale už jen krůček k bizarním konspiračním teoriím, že to někdo naplánoval předem. Rozumný člověk tyhle fantasmagorie přenechává facebookovým mudrlantům. Stejně jako mýty, podle kterých vakcína proti koronaviru změní naši DNA nebo že obsahuje mikročipy sloužící k ovládnutí našich mozků.

Francouzský filozof Michel Foucault středověké morové rány spojuje se vznikem moderních společností, respektive se zavedením totalitních a technokratických forem vládnutí. „Epidemie je snem mocných,“ tvrdí v knize s výmluvným názvem Dohlížet a trestat. „Umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci.“

Foucault to napsal v roce 1975. Přečtěte si ty věty ještě jednou a uvědomte si přitom, jak zásadně se od loňského jara změnily naše životy. Musíme nosit roušky, musíme si dezinfikovat ruce, musíme dodržovat rozestupy… Nesmíme do hospody, nesmíme na koncert, nesmíme na hory… Nařizují nám to politici a vymáhají to na nás policajti. Je svůdné uvěřit, že koronavirus velmi vyhovuje těm, kdo nás ovládají. Ale zároveň je to paranoidní blábol.

Většina obávaných nemocí, které nás ještě před sto lety kosily po milionech, vymizela díky očkování. Klasickým příkladem jsou černé neštovice (variola). Ve 20. století usmrtily až půl miliardy lidí. Očkování pomocí oslabeného viru kravských neštovic přitom už v roce 1796 objevil britský lékař Edward Jenner. V Česku se s ním začalo v roce 1803, ale vakcinace se prosazovala jen pomalu. Lidé prý totiž věřili, že jim po „kravském viru“ narostou rohy. Díky promyšlenému očkovacímu programu Světová zdravotnická organizace (WHO) v květnu 1980 neštovice prohlásila za vyřešený problém. Ta nemoc už prostě neexistuje.

Zmínit je třeba i dětskou obrnu (poliomyelitida). Pokud postihne dýchací svaly, kolem pěti procent dětí umírá. V lepším případě dřív končily v takzvané železné plíci – zvláštním stroji, který díky mechanickým pohybům dýchal za ně. Zkuste si představit, že byste celý život od dětství až do smrti strávili ve skříni, ze které by vám koukala jen hlava. Byl by to vůbec život?

Proti dětské obrně se začalo očkovat v roce 1955. Vynálezce vakcíny John Salk se vzdal patentních práv. Přišel tím o několik miliard dolarů, ale jeho gesto umožnilo rychlé rozšíření očkování po celém světě. V bývalém Československu byla nemoc vymýcena v roce 1960 jako v první zemi světa.

Pokroky medicíny nám poskytují stále větší možnosti obrany. Antivakcinační hnutí takzvaných biomatek ale šíří zvěsti o tom, že očkování proti běžným dětským nemocem způsobuje autismus a další vývojové poruchy. Co na tom, že pro to neexistují žádné důkazy? Co na tom, že se kvůli odmítání očkování začínají znovu vracet nemoci, na které jsme už pomalu zapomínali? V Česku jsou to dnes třeba spalničky nebo záškrt. Homeopatie, bylinky ani další přírodní léčebné postupy si s nimi bohužel neporadí.

Postoje alternativců ohrožují životy podobně jako kdysi pandemie. V září 2019 v Brně tříletý chlapec málem zemřel na tetanus. Matka ho proti nemoci nedala očkovat a zřejmě mu nedávala ani lékařem předepsaná antibiotika. V diskusním fóru jí totiž jiná biomatka poradila: „Osobně bych volila výplach nosu močí. Je hojivá, tlumí bolest, působí antiviroticky, antibakteriálně, harmonizačně. U dětí bývá snazší vytřít nosánek opatrně počůranou uchošťourou.“ Asi shrnuje výrok: Proti blbosti není léku.

Ivan Brezina