COOLna

Vzpomínám si, že jako mladé holce mi bylo zatěžko pochopit, proč se zášť nemalé části společnosti snáší na hlavy tzv. pravdoláskařů, zaměstnanců neziskovek, „dobroserů“ a obecně těch, kteří svůj společenský postoj opírají o ideu, že pomáhat lidem a usilovat o obecné dobro je solidní životní program. Chápu, že dobro „podle mě“ nemusí být dobrem pro někoho jiného. Svoboda, rovnost a ochrana před diskriminací jsou ale hodnoty absolutní a „dělením“ jich neubývá: víc svobody pro mě by mělo znamenat i víc svobody pro druhého.

Je paradox, že funkci ochránce práv, tedy ombudsmana, u nás zastává člověk, který z titulu své moci upozaďuje práva menšin a tvrdí, že prostě „nejsou prioritou“. Kdo nebude prioritou příště? Příliš chudí, příliš staří, příliš… nevětšinoví? Případem svobody, která se rozšíří na víc lidí, ale nikomu jinému se neubere, je manželství pro všechny, tedy i pro LGBT páry. Návrh zákona leží ve sněmovně neprojednán už roky. Adéla Horáková z organizace Jsme fér píše: „Každý den, kdy u nás žijí lidé, kteří jsou z pohledu zákona občany druhé kategorie, je dalším dnem zbytečné nespravedlnosti, která dopadá negativně nejen na ty, kterých se přímo týká, ale i na celou společnost, její soudržnost a demokratické principy.” Jak taky může vypadat extrémní podoba omezení svobody druhého, můžeme aktuálně sledovat v Polsku u nového, brutálně restriktivního zákona o potratech.

Někteří rodiče naopak po dítěti touží, ale matky ho nemohou ze zdravotních důvodů donosit. Řešením by bylo tzv. surogátní mateřství, které ale u nás právně neexistuje. Toto zákonné vakuum nahrává tomu, dělat z citlivého procesu byznys, a tlačí lidi v tíživé životní situaci kamsi do šedé zóny.

Venku je mrazivo – a vy můžete pomyslet na ty, co zůstávají bez střechy nad hlavou, a koupit jim Nocleženku. Možná to z vás udělá sluníčkáře nebo dobrosera – a možná taky zachráníte lidský život. Co je víc?

Ilona Kleníková (Heroine)