COOLna

Všechno točí kolem moci.

Moci dělat co?

To je otázka. Možná hraje ve skutečnosti roli prostě jen ryzí
potenciál škodit. Stejně jako když Wall Street fakticky příliš
neprospívá společnosti, ale může napáchat obrovské škody, pokud se
zhroutí. Možná je kapitalismus prostě privatizovaný mocenský nástroj,
který je přímo odvozen od feudálně-vojenských druhů moci.

Zkuste uvažovat o korporátních firmách jako o katedrálách
kapitalistické moci. Jejich majitelé již disponují veškerým bohatstvím
a mocí, jaké by kdokoli mohl mít. V určitém okamžiku už máte peníze
a požitky, prostitutky, kokain… všechno, co byste si kdy mohli přát.
Zbývá už jen ego a narcismus. To proto máte tyhle zástupy nepotřebných
zaměstnanců: aby nějaký pitomý výkonný viceprezident mohl říct:
„Pohleďte na mé impérium! Je o něco větší než impérium tamtoho druhého
výkonného viceprezidenta.“

Planeta umírá, aby se takovíto lidé mohli cítit dobře. Čerpají
nesmírné zdroje na stavbu svých obřích věží a plní je zbytečnými lokaji
jednoduše pro uspokojení svého ega. Když jsem sbíral příklady „prací na
hovno“, neustále jsem o takových případech slýchal. Každá firma
potřebuje svůj vlastní interní časopis, který je vysoce kvalitní
a obsahuje pravidelné profily některého z vysoce postavených manažerů.
Z jakého důvodu? Nikdo tyhle noviny nečte! Tedy takřka nikdo. Existují
proto, aby mohl mít každý manažer potěšení z přečtení lichotivého článku
o sobě samém. A to navíc v něčem, co vypadá jako zpravodajský časopis.
Kvůli takovýmto věcem umírají každoročně celé druhy živých tvorů.
Tohle všechno se ale ve výsledku děje proto, že je v jejich moci udělat
ostatním lidem ze života peklo.

A pandemie samozřejmě upozornila na opačnou stranu téže mince. Čím
bezprostředněji pomáhá vaše práce ostatním lidem, tím méně pravděpodobně
dostanete zaplaceno.

Zdravotníci a pečovatelé, tovární dělníci a pracovníci ve
veřejných službách, prodavači… Ti všichni byli během pandemie chváleni
skoro jako moderní hrdinové. Ale jejich mzdy nevzrostly a je u nich
nejpravděpodobnější, že přijdou o práci, až krize odezní. Jak to?

Protože podstata jejich práce je neškodit. Jen zvažte zdravotníky na
pohotovosti a pečovatele, kteří v terénu riskují své životy, aby se
nezhroutilo zdravotnictví. Dělnické hnutí je teoreticky nejsilnější,
když je jeho práce nezbytná a dává pracovníkům hodně vyjednávací síly.
Takže kdyby se zdravotníci a pečovatelé rozhodli stávkovat za lepší
podmínky a vyšší mzdy, byl tohle nejlepší možný moment. Ale ve
skutečnosti se to neděje.

Proč?

Svým způsobem mají příliš mnoho moci. Je to takový paradox. Trochu
jako vtip o tom, že když dlužíte bance milion, banka vlastní vás, a když
jí dlužíte sto milionů, tak vy vlastníte banku. Když máte příliš mnoho
moci uškodit ostatním, a ještě k tomu příliš bezprostředně, stanete se
vězněm své vlastní užitečnosti. Nemůžete tu moc použít, protože by to
prostě bylo příliš devastující.

Mafián nebo generální ředitel soukromého kapitálu vám může pouze
ublížit, i když předstírá, že to tak není. Může vykonávat svou moc
bezohledně. Jak poukazují feministky, pečovatelská stávka by byla
naprosto katastrofická, a to do takové míry, že by ji pečovatelé
neuskutečnili, protože jim prostě příliš záleží na těch lidech, kteří by
okamžitě začali trpět a umírat.
Ale když už nic jiného, tak nám krize vůči tomu faktu možná otevře oči.
Že ekonomika je ve výsledku prostě to, jak o sebe navzájem pečujeme, že
všechna skutečná práce je ve výsledku pečovatelská práce.

David Graeber