COOLna

Můžete nám laikům přiblížit, co to vlastně temný web je, proč vznikl a jak funguje?
Na začátek je asi nutné poznamenat, že dark web se neukrývá kdesi v hlubokém podzemí internetu, jak si někteří představují. Je dostupný komukoliv, a to v podstatě jenom na několik kliknutí myší. Dokonce se na něm nedějí jenom ilegální obchody a lidé si neukájejí nějaké zvrácené choutky. Část aktivit na něm je naprosto legitimní, dokonce potřebná a vítaná. I proto jsem napsal o tomhle fenoménu knihu. Nešlo mi o to, popsat nějaký návod, ale pravdivě informovat o tom, co se skutečně děje.

A k vašim otázkám… Laikovi je nutné asi sdělit, že to, co se mu zobrazuje v jeho prohlížeči na počítači, je jenom velmi malá podmnožina toho, co je na internetu dostupné. Internet se skládá z nepřeberného množství sítí a nefunguje pouze na rozhraní www. Pro srovnání: představte si moře – to, co vidíte na hladině, je jen velmi malá část toho, co existuje pod ní. Vyhledávače jako Google nebo český Seznam dokážou zobrazovat stránky a informace na hladině – používají k vyhledávání roboty, které prolézají jako pavouci sítí a pátrají, co by zhltly a ukázaly vám po zadání dotazu. To ostatní – pod hladinou – vám ale nezobrazí. Často jenom proto, že spousta proudících a sdílených informací prostě veřejně přístupná není.

Máte příklad pro lepší představivost?
Jde třeba o vaše e-maily, jež proudí sítí a někde se ukládají, o soukromé konverzace na Facebooku, různá internetová fóra, do nichž se přihlašujete heslem. Tyto neveřejné informace představují až 96 procent obsahu internetu. A samotný dark web? To je jen velice miniaturní podmnožina těchto „neviditelných“ informací a sítí. Je ale specifická tím, že se tam děje kvůli anonymitě hodně nelegálního. Proto si vysloužila svoje jméno temný web.

A jak funguje?
Jak jsem naznačil, dark web vznikl primárně kvůli možnosti zachování anonymity komunikujících. A k tomu bylo zapotřebí získat nějaký prostředek. V devadesátých letech výzkumníci amerického námořnictva přišli s myšlenkou a následně i s celým softwarem, který umožňuje anonymní surfování po internetu. Dali mu název The Onion Router (Cibulový usměrňovač), zkráceně Tor.

Proč cibulový?
Cibule se v názvu neobjevuje náhodou, původní idea byla zakrýt aktivitu na internetu do tolika slupek, že ji není možné rozkrýt. Systém měl sloužit jen americkým vládním úřadům, ale později byl zdrojový kód celého projektu zdarma zveřejněn. A to zcela logicky, aby se neobjevilo něco jiného na podobné bázi bez jejich znalosti a zásahu. A co tenhle software umožňuje? Když normálně surfujete po internetu, velice snadno lze zjistit umístění vašeho počítače v síti i to, kdo jste. Kdykoliv se podíváte na jakoukoliv stránku, odesíláte do sítě informace.

V síti Tor však existují tisíce a tisíce serverů, které poskytují dobrovolníci, a ty představují uzly, přes něž se uživatelé připojují. Data vašeho dotazu se rozdělují, šifrují, skáčou náhodně z jednoho serveru na druhý, až se dostanou k poslednímu, který chcete zobrazit. Proto je není možné vystopovat. Je to, jako když za vás píše ve škole test kamarád, učitel to na první pohled nepozná, ale ví, že jste podváděl. V přeneseném významu v síti Tor za vás ten test píšou všichni spolužáci najednou, a dokonce nikdo z nich ani neví, za koho test píše. V tom je to kouzlo. Anonymita je tou základní podmínkou, abyste mohli nevysledovatelné obchody a transakce uskutečnit.

A jak se tedy k dark webu dostane laik?
Člověk, který není nějak technicky dobře vzdělaný, si prostě nainstaluje speciální internetový prohlížeč. Vypadá na první pohled skoro stejně jako ty, na které jste zvyklý. Ale funguje jinak. Neukazuje, odkud se připojujete, a proto zůstáváte anonymní. Díky němu se pak připojíte i na stránky, které vám normální vyhledávač nezobrazí. A to už jste krůček od dark webu a dark marketů (temných tržišť).

Jak už podtitul vaší knihy Sex, drogy a bitcoiny napovídá, zřejmě se dostanu do virtuálního světa zločinu.
Ne nutně. Kolem dark webu existuje celá řada dokola opakovaných mýtů. Najdete na něm opravdu hodně nelegálního, od spousty drog přes dětskou pornografii a násilí na zvířatech až po prodávání osobních údajů k vašim elektronickým či bankovním účtům a podobně. Řeči o objednaných únosech, nebo dokonce nájemných vraždách jsou ale sci-fi. Je celkem pochopitelné proč. Když to hodně zjednoduším, pořád to musí dávat oběma stranám nějaký ekonomický smysl, aby se nějaký podobný obchod uskutečnil.

Dark web umožňuje dělat věci anonymně v reálném světě, ale nikoliv nějak magicky. Pro zúčastněné je důležité, aby zůstala anonymní nejenom jejich komunikace, ale i samotný obchod. U objednání vraždy nemáte žádnou jistotu, že někdo takovou objednávku skutečně provede a nenechá si jenom peníze. Proč by to dělal? A co pak budete dělat vy? Půjdete si stěžovat na policii, že anonymní účet na webu nikoho nezabil? To asi ne. Zadruhé by vám takové objednání stejně nezajistilo potřebnou anonymitu, policie přece výrazně pracuje s motivem, a ten by na vás ukazoval. Reálně jsou proto největší částí dark webu a jeho tržišť drogy. A mezi nimi zásadně převládá marihuana.

U drog funguje nabídka a dodání jinak?
Ano. Jde totiž často o opakovaný kontrakt, kdy nakupujete vícekrát za sebou. A vy si jako dealer chcete udělat se zákazníkem dobrý a fungující, i když pořád anonymní vztah. Každá taková služba a dodavatel má hodnocení podobné tomu, jak ho znáte třeba z obchodu s elektronikou ve světě běžného webu. Máte tam fotky prodávaného zboží, dostáváte hvězdičky, recenze a podobně. Díky kryptoměnám a šifrování jste takový obchod schopni i anonymně zaplatit, a zbývá tedy jenom zboží fyzicky doručit.

Policisté mi v téhle souvislosti vyprávěli o mrtvých schránkách, souřadnicích GPS, kde si kupující drogy vyzvedne.
Ani to nemusí být tak složité. Tohle se děje spíše v Rusku. U nás v Evropě a v Americe bezpečně postačuje pošta. Když něco hodíte do schránky, nepotřebujete nikomu ukazovat občanku. Prostě pošlete balíček. Některé drogy jsou tak malé, že jsou poslatelné v obyčejné obálce. Celé to prostě stojí a padá s poštou, která to samozřejmě kontroluje. Proto se část těchto obchodů odhalí, ale lidé jsou vynalézaví. Při sepisování knihy jsem třeba narazil na příběh, jak se droga doručovala v obálce se zeleným pruhem, jako od exekutora. To se nikomu otevírat nechce. Existuje spousta dalších triků.

No dobře, ale když to najdou, pak je vidět, že ty drogy byly pro mě.
To není pravda. Vy přece nemůžete za to, že vám někdo něco poslal. A když to zachytí někde na cestě, pak nenesete zodpovědnost. Samozřejmě že po doručení byste z pohledu práva měl oznámit, že vám někdo poslal nelegální látky a že jste si je neobjednal. Ale opravdu to lidé udělají? Je možné, že pokud se v budoucnu tenhle segment internetu nějak zásadněji rozšíří, časem se třeba bude muset změnit způsob posílání poštou. Že se budeme muset identifikovat. Ale lidé by si našli jinou cestu, inovovali by to. Třeba právě přes mrtvé schránky a lokace GPS.

Co násilí a zmiňovaná dětská pornografie?
Sexuální obsah na „obyčejném internetu“ tvoří značnou část sdílených dat. Proto ani tady nepřekvapí, že to, co v tomhle oboru není normálně dostupné, najdete právě na dark webu. A je to tedy pěkně hnusné a při debatách o téhle síti se na to občas zapomíná. Sám jsem se při zkoumání dark webu tomuhle obsahu vyhýbal. Ale když se takhle bavíme, musím upozornit, že uživateli dark webu nejsou jenom drogoví dealeři, feťáci a devianti. Stejně tak najdete na téhle platformě i věci vyloženě kladné.

Například?
Potkal jsem spoustu lidí, kteří jsou fanoušky dark webu jakožto konceptu umožňujícího šifrovanou komunikaci. A to dokonce v zemích, které jsou totalitní a neumožňují jinak svobodný přístup k informacím. Svoje vlastní stránky na dark webu provozují třeba zpravodajské servery BBC, The Guardian i další světová média. Prostě je na dark web sami překlápějí. Obcházejí cenzuru a hlídání běžného internetového provozu od různých represivních složek totalitních států. A to je z mého pohledu senzační.

Poněkud jsme vynechali aspekt anonymního placení. Předpokládám, že to umožňují digitální, elektronické, virtuální peníze, tzv. kryptoměny.
Jsou to naprosto spojené nádoby. Bez vzniku kryptoměn by nic podobného nefungovalo. Většina obchodu na dark webu se uskutečňuje v kryptoměnách. Předtím sice existovala šifrovaná komunikace, ale chyběl nástroj pro anonymní a hlavně nevratné zaplacení.

Jak to myslíte, nevratné?
Poslat někomu peníze nevratně byl a je problém. Když platíte na internetu, například platbu kartou můžete vrátit. Banky jsou schopny na vaše upozornění takovou platbu z druhého účtu jednoduše stáhnout. Jako obchodník na dark marketu samozřejmě nic takového nechcete. K prodeji ilegálních věcí bylo prostě potřeba platbu uskutečnit definitivně. A u bitcoinu to tak je.

Jak vlastně kryptoměna jako třeba bitcoin funguje?
Dlouho se hledaly peníze, které by stejně jako tahle šifrovaná komunikace neměly žádná zadní vrátka. Peníze, k nimž by žádný člověk ani organizace neměli speciální klíč.

Aby je nemohly ovlivňovat vlády?
To ne. Vlády samozřejmě dokážou ovlivňovat i kryptoměny a jejich hodnotu. Když uzákoníte, že kdokoliv řekne slovo bitcoin, půjde sedět, pak to situaci ovlivní. Ekonomicky zase můžete ovlivňovat nákupem nebo prodejem bitcoinů, což se samozřejmě děje.

Myslel jsem to spíš tak, že bitcoin žádná vláda na světě nevydává, a proto na něj nepůsobí měnová politika.
Samozřejmě že působí. A to velmi. V současné době je to krásně vidět. Jak se ve světě tiskne spousta peněz a úvěry bobtnají, tak se nafukují ceny veškerých aktiv, akcií, dluhopisů a koneckonců právě i bitcoinů, jež nyní někteří velcí investoři považují za bezpečnější přístav (cena jednoho bitcoinu vyskočila před Vánocemi nad půl milionu korun; když se před deseti lety začal bitcoin více používat, měl hodnotu jen několika desítek korun). Ten vztah prostě pořád existuje. Důležité ovšem je, že neexistuje žádná centrální autorita, která by měla za cíl ovlivňovat to nebo která by měla možnost ovlivňovat přímo peněžní zásobu bitcoinů na světě. Tak jste to asi myslel.

A kde se tedy vzaly a berou?
To byl dlouho teoretický oříšek. Jak koncipovat virtuální měnu, kterou neovládá žádná centrální banka, jež by určovala jejich zásobu? U bitcoinu se povedlo, že byla měnová politika zakotvená přímo v jeho naprogramovaném kódu. Od začátku je jasné, v jakém tempu se budou objevovat nové bitcoiny, jak tohle objevování bude zpomalovat a jak to někdy kolem roku 2140 skončí. Na světě jich v konečném důsledku bude 21 milionů, a tečka. U peněžních zásob jednotlivých států to jisté není.

Stále však nechápu, proč je tahle virtuální měna v posledních letech tak sexy. Dá se s ní platit ve spoustě obchodů, akceptují ji i obří aukční síně s uměním… Ale proč by mě měla vůbec zajímat, když nejsem uživatelem dark webu?
Chápu váš pohled, ale je to dané podmínkami. Podobně jako u svobody slova, která není všude na světě stejně vysoká jako v ČR, i měnová politika států je velmi rozdílná. My jsme stabilní země, nějaká tři procenta inflace, to v podstatě nic neznamená. Ale jinde tomu tak není. A bitcoin je pro tuhle příležitost plán B. Prostě je pro mnohé na světě fajn mít v záloze takovou možnost, která navíc ani nemá fyzickou podobu, takže se těžko konfiskuje.

A to mně na tom asi nejvíce vadí. Že si na to nemohu sáhnout.
Někdy je to výhodné. Měl jsem zahraničního studenta, který potřeboval převést peníze z Bangladéše do České republiky, aby zaplatil školné na soukromé vysoké škole. Trvalo půl roku, kdy se tím zabývalo jejich ministerstvo, a nakonec mu ten převod stejně zamítli. No a on si nakonec pořídil bitcoiny, poslal jednu bitcoinovou transakci. Celé to trvalo minutu, a měl zaplacené školné. Vy to vnímáte jako člověk, který ví, že kdekoliv zaplatí kartou a že všechno funguje. Jenže všude to takhle prostě není.

Ale ta nehmatatelná podoba…
Teď budu necitlivý na nás oba: jsme prostě staří. Když se člověk podívá na mladší generaci, je ta fyzická podoba vůbec nezajímá. Mnohem snáze přijímají virtuální věci i jejich hodnotu. My staromilci si s nadsázkou chceme do toho zlata kousnout. Oni ale značnou část života tráví ve virtuálním světě sociálních sítí, počítačových her a podobně. Hodiny denně. Nedávno jsem četl knihu Odpojený muž od Philipa Zimbarda (známý americký psycholog). Popisuje, že dnes máte na internetu v podstatě všechno, sexuální život, jste na něm i hrdinou virtuálních příběhů, máte na síti virtuální přátelé, jež jste nikdy nespatřil. Tak si do toho jenom zakomponujte virtuální peníze a jejich hodnotu.

To zní děsivě!
Jenom částečně. Než si uvědomíte, že i ty klasické peníze jsou z velké části virtuální. Už se netisknou a nerazí. Je to prostě jenom zástup jedniček a nul. Třeba v České republice je koruna z 85 procent virtuální měna.

To fyzicky existuje jenom patnáct procent hotovosti?
Ano. A když vám vadila virtualita bitcoinu, pak si představte, že přijdete do banky, abyste si vzal úvěr. Připíšou vám to na účet a vy pak jdete a za tyhle naprosto virtuální peníze koupíte platbou přes účet třeba dům nebo auto či cokoliv jiného hmotně existujícího. Prostě máte nějakou fyzicky konkrétní věc, která vám stojí na pozemku nebo v garáži. A to vás nezaráží? Přitom u bitcoinu alespoň skutečně víte, jak je v danou chvíli vzácný, kolik je jich přesně na světě a kde v danou chvíli v uvozovkách leží.

To přece nevím, ne?
Každá transakce je veřejná, viditelná. Akorát netušíte, kdo je fyzicky držitelem, kdo se za tou spletí čísel a znaků ve skutečnosti skrývá. Je to pro mnohé přehlednější a nakonec méně virtuální než skutečné peníze.

Proč cena bitcoinů tak strmě roste?
Jak už jsem říkal, na světě je přebytek likvidity (peněz) a investoři uvažují, do čeho je dát a jak rozložit rizika. Centrální banky už dnes snížily výnosové křivky tak strašně moc, že i když najdete super investici, pak se dostanete na dvě a půl procenta. A vedle toho vidíte, jak si mladí hrají s něčím, co udělá patnáct procent týdně. Tak to samozřejmě láká i ty větší hráče. Proto do toho sypou spoustu peněz – co kdyby náhodou.

Mgr. Ing. Dominik Stroukal, Ph.D.