Jsou chvíle, kdy si myslíš, že už to lepší nebude. Že jsi na konci sil. Že jsi v pekle, kde žár už jenom roste. Nevíš, že procházíš k novému začátku.
Žena by možná řekla: Je to jako porod. Nikdy jsem nepochopil, jak mohou ženy na porodním sále jít vstříc pořád větší bolesti. Na co v té chvíli myslí? Proč to nevzdají? Jenže ony mi řekly: Protože JE NUTNÉ tím projít. Jen tak se narodí něco krásného. Z bolesti se narodí štěstí.
Učí nás to už první okamžik na tomto světě.
Jako by nejlepší cesta ven byla vždycky skrz.
Jako bychom peklem MĚLI projít, abychom z něj konečně vyšli.
Jako by k novému začátku MĚL patřit dvojí dobrý pocit – že bolest konečně ustala, ale nikoli sama; naší vytrvalostí a trpělivostí.
Petr Casanova




Napsat komentář