COOLna

Špatnou paměť nám vsugerovali ve škole. Lidský mozek pracuje jinak, než jak to s námi dělají učitelé.

Na home office nebo při výuce přes počítač jsme ve svém domácím prostředí, kde bychom měli mít pozornost větší.
Jenže nikam nemusíme, takže se málo pohybujeme. Způsobuje to kumulaci stresu. Víte, jak se kuřák zbavuje stresu cigaretou?

„Kopancem“ nikotinu?
To je až to poslední, cigareta funguje úplně jiným způsobem. Když si jde kuřák zapálit, vstane ze židle a vzdálí se z místa, kde cítil stres. Při pohybu se rozdýchá, okysličí si mozek… Až pak si zapálí a dostane dávku nikotinu. To samé dělají i nekuřáci. Zvednou se, uvaří si čaj, odskočí si na toaletu a rázem se cítí lépe. Pohyb zlepšuje nejen náladu, ale i výkon našeho mozku. Rozpohybuje myšlenky. Vzpomeňte si, jak jsme telefonovali, když ještě nebyly mobily. U přístroje s drátem jsme museli sedět, a tak jsme si aspoň na noviny čmárali kytičky. Víte, co je jedním z největších zločinů školství?

Učitel se smí po třídě procházet, ale žáci musí zůstat v lavicích. Učiteli to proto myslí líp. Zastaví se u sedícího žáka a začne ho zkoušet, přičemž mu svou těsnou blízkostí navíc ještě naruší intimní zónu. Žák je v pocitu ohrožení, ve stresu, navíc se nemůže pohybovat. Jeho myšlení se zablokuje, takže dostane špatnou známku – zcela zbytečně. Učitelé prostě jen neznají základy psychologie. A celé to navíc probíhá ve třídě.

Jakou to má souvislost s mozkem?
V místnosti se nedíváme do dálky, proto používáme hlavně sympatikus – část vegetativního nervového systému. V otevřeném prostoru je to naopak, venku se přepneme na parasympatikus. Právě proto se cítíme tak dobře v horách.

Hory navíc přinášejí i výšku, tedy nadhled. Velké otevřené prostory probouzejí kreativní myšlení – v místnosti s nízkým stropem se tvořivě myslet tolik nedá. Nejsem věřící, ale občas chodím do kostelů. Když vstoupíte třeba do Gaudího chrámu Sagrada Família v Barceloně, váš mozek udělá jen: „Wow!“ Ten pocit vnitřního rozletu jsem zažil například i na vyhlídce na čajové plantáže na Srí Lance.

Když jsem se kdysi na vysoké škole potřeboval „našprtat“ zoologický systém, všiml jsem si, že mi paměť nejlíp funguje při chůzi.
Přesně tak, protože chůze umožňuje rytmizaci toho, co se učíte. Vzdělávací systém dodnes nepochopil Komenského, který říkal, že třetina výuky má být spojena s pohybem. Školství nám celé roky předává vysoce neproduktivní formy učení a myšlení. A navíc nás programuje k perfekcionismu, když se nám snaží namluvit, že bychom měli mít samé jedničky. Nesmysl, to není možné splnit!

Ukažte mi učitele, který umí všechny školní předměty za jedna. Ale po žácích to chtějí. Kvůli špatnému naprogramování mozku na základní škole se pak lidé celý život plácají v depresích a komplexech, že nejsou perfektní. Jen proto, že je kdysi hodnotili učitelé, kteří nevěděli nic podstatného o motivaci k učení.

Někde jste napsal, že průměrný člověk umí svůj mobil používat lépe než svůj mozek. To myslíte vážně?
Naprosto. Většina mých klientů přesně ví, co nechtějí, ale skoro vůbec, co chtějí. Žijí v negativním transu. Tyhle fobie jsou mimochodem budovány právě školstvím. „Stoupni si a řekni nám…“ Před zkoušením není žádná příprava. Každý herec se před představením v šatně rozmlouvá, ale ve škole se to neděje. Učitelé nechápou základní principy výkonnosti, efektivity a fungování mozku.

Běžný člověk používá hlavně levou mozkovou hemisféru, která je logická a analytická a umí zacházet s časem. Dovolte si vzpomenout na něco příjemného nebo zajímavého, co jste prožil. Mozek nemyslí v lineárním textu. Myslí v obrazech, symbolech a pocitech, které zpracovává pravá hemisféra. Informace, které si chceme zapamatovat, proto musí vytvářet pestrý, zábavný a propojený příběh. Vidění, cítění, prožívání, chutě, vůně, emoce, příběhy… To všechno jsou obrazy. Jenže náš vzdělávací systém je chybně založen na lineárních textech a exaktních datech, spojených s levou hemisférou.

Libor Činka