COOLna

Celá sociální sít připomíná podcast naživo, kde není pouze moderátor a host, ale několik lidí, kteří se mění a sdílí své názory a poznatky k určitému tématu. Díky pestrosti, a živé konverzaci si právě Clubhouse získává spoustu pozornosti jedince, protože si příspěvky z ní lze pustit místo rádia nebo právě podcastu. Přitom není potřeba se tolik soustředit, jako třeba na některé odbornější podcasty.

Clubhouse je prostě další sociální síť. Využívá trendu podcastů, ale dává vám zcela jiný zážitek. Jediné, co v ní můžete sdílet, je váš hlas a vaše názory. Tedy žádné lajky a komentáře. To vše pouze v reálném čase, nefunguje tam žádné nahrávání. Dost tedy spoléhá na klasický efekt FOMO, tedy strach z toho, že něco zmeškáte. Clubhouse je rozdělen zaprvé na místnosti, které může založit každý člen a ostatní se do nich mohu na určitým tématem připojit a pokud dostanou slovo, tak i diskutovat, a za druhé na kluby, ty sdružují aktivitu k určitému tématu a dělají pravidelná setkání, která se propisují i do kalendářů. Socializace v Clubhouse je vlastně blíž reálnému životu než například v případě TikToku či Twitteru. Konečně zase slyšíte hlasy reálných lidí a mluvíte s nimi.

Snaží se využít doby karantén kvůli pandemii covidu, kdy jsme všichni doma, chceme se s někým bavit a nechceme při tom být vidět. Zároveň tvůrci věří, že hlas je silné médium pro propojování lidí, sdílení znalostí, učení se novým věcem prostřednictvím autentické konverzace. Každý může být tvůrcem.

Mám jasnou představu, která se samozřejmě jako vždy vyplní. Tedy síť bude růst, lidi budou nadšení z nového zážitku, pak dojde k vystřízlivění, síť bude mít dost uživatelů. Jednoho krásného rána se ve Facebooku Messengeru objeví stejná funkcionalita, kterou modrá korporace zkopírovala během večerního čekání na dodávku pizzy programátorům. Bude to tedy podobné jako s vertikálním videem, formátem Stories, Snapchatem. Lidi vlastně nechtějí mít moc dalších sítí, a tak nakonec utečou zpět do náruče modrého bratra, který jim nabídne stejnou funkcionalitu.

Jonáš Čumrik a Tomáš Pflanzer