COOLna

Endokrinní disruptory vděčí za své označení skutečnosti, že jejich účinek se projeví narušením jemné rovnováhy hormonů v organismu a následně pak třeba poruchami metabolismu, imunity, nervové činnosti či reprodukce. Takto působí přírodní fytoestrogeny produkované rostlinami, mykotoxiny vytvářené plísněmi či látky, jimiž se flóra brání škůdcům (např. pyretroidy). Mnohem častěji však jako endokrinní disruptory účinkují umělé látky vytvořené a do prostředí uvolněné člověkem. K nejznámějším patří polychlorované bifenyly, ftaláty či bisfenoly. Jejich nejčastějším zdrojem bývají potraviny a nápoje často kontaminované z plastových obalů. Do lidského těla se dostávají endokrinní disruptory i nenápadnějšími cestami. Vdechujeme je s bytovým prachem (např. zpomalovače hoření), pronikají nám přes kůži s parfémy (např. ftaláty), s mýdlem (triclosan) nebo při doteku s jízdenkami a účtenkami vytištěnými na tepelných tiskárnách (bisfenoly).

Jak vlastně taková „mléčná“ expozice dítěti uškodí? Krátce po narození se dítě i nadále vyvíjí. Krvetvorba se přesouvá z jater do kostní dřeně, stejně tak imunitní systém nabývá progresivního vývoje, játra a ledviny rozvíjí své metabolické schopnosti vyloučit látky nepotřebné či nežádoucí. Rozvíjející se žlázy s vnitřní sekrecí logicky představují právě pro hormonální disruptory citlivý cíl. Změny probíhají také na pohlavních orgánech dítěte. Snad právě zde lze očekávat nejzákeřnější dopady. Vyvíjející se pohlavní buňky jsou extrémně citlivé vůči vlivům vnějšího prostředí, ale následky se projevují až se zpožděním. Je známo, že proteiny odpovědné za soudržnost sesterských chromatid chromozómů, jsou exprimované právě v časných stádiích vývoje, a jedinec s nimi musí vystačit do dospělosti. A tak málokdo přisuzuje problém neplodnosti v dospělosti tomu, že byl jako dítě v útlém věku vystaven škodlivým látkám, které sál s mateřským mlékem. Problematika endokrinních disruptorů v jejich velmi nízkých dávkách se studuje jen několik posledních let a jejich podíl na poruchách plodnosti zvířat i člověka začínáme teprve odhalovat. Už stávající výsledky výzkumu ale nabádají ke zvýšené opatrnosti při zacházení se všemi  látkami, jež mohou endokrinně disrupční účinky vykazovat. 

Jak tento problém řešit? Přenosu endokrinních disruptorů z matky na dítě mateřským mlékem by jistě šlo snadno zabránit použitím kvalitní náhražky mateřského mléka. Tím by však dítě přišlo i o příznivé vlivy kojení. Pokud bychom navíc ke krmení dítěte použili běžné kojenecké lahve, vystavili bychom ho i tak působení endokrinních disruptorů, např. bisfenolů.1) Riziko roste s vyvářením a mechanickou očistou láhví, protože při nich se v plastu lahví vytváří mikrotrhlinky, z nichž se tyto škodlivé komponenty plastů snáze uvolňují. Do teplého mléka, které je suspenzí tuku, se lipofilní látky typu bisfenolů uvolňují velmi ochotně.