COOLna

Rozhraní sociálních sítí, která by měla být co nejpříjemnější, abychom na nich trávili co nejvíce času, jsou však tímto způsobem budována v obřím měřítku. Prakticky to vypadá tak, že daná sociální síť se každému z nás může zobrazit jinak, a rozdíly jsou přitom nepatrné: může jít o menší posun menu nahoru či dolů, odstín barvy, druh fontu. Na základě našeho chování a reakcí na různé varianty zobrazení takto strůjci sítí získávají ohromné množství dat, které následně vyhodnocují a aplikují. Zatímco řada drog vznikla pouhým omylem či poctivým domácím kutilstvím, sociální sítě svoji návykovost budují zcela záměrně a mají k tomu k dispozici ten největší vzorek a tu největší laboratoř, jakou si kdy drogový vývojář mohl přát: tím vzorkem jsme my všichni a tou laboratoří jsou naše přístroje, kterými se na sociální sítě připojujeme. Když v prvním díle Matrixu prohodí Trinity k Neovi památnou větu: „Oni nás pěstují“, Neo hrůzou oněmí. Věta „Oni nás pěstují“ se ale rozhodně památnou nestane: je všeobecně známá a nikoho nezajímá.

Druhým důvodem, proč kritika sociálních sítí postupně vyvanula, je jejich naprosto dominantní postavení. Díky mechanismům, kterými si nás sociální sítě připoutaly, jsme přestali uvažovat nad alternativním komunikačním kanálem. A hůře: alternativy v tomto ohledu přestaly existovat. Kritika sociálních sítí je tak dnes odsouzena k tomu odehrávat se na sociálních sítích, což nevede k ničemu jinému než k opětovnému posílení jejich vlivu. Ano, můžete vytvořit divadlo, knihu, film, kde to sociálním sítím ohromně naložíte: ale dozví se o tom někdo, pokud k tomu na sítích nerozjedete příslušnou kampaň?

Neschopnost konkurovat sociálním sítím proměnila celý internet i vizuálně. Tvoří ho teď nudná sbírka scrollovacích webů s funkcí pouhého rozcestníku na sociální sítě – až na těch se odehrává ten pravý online život – máme-li tedy online životem na mysli infantilizované texty prodchnuté tolika emotikony a obrázky, že je jen stěží rozeznáme od slabikáře z první třídy.

Skočili jsme na největší slevovou akci v dějinách byznysu. Domnělé potěšení a užitek zdarma plynoucí ze sociálních sítí jsme vyměnili za pár drobných, tedy za naše soukromí a obchodovatelná data plynoucí z našich online životů, a ještě se spokojeně plácáme po zádech, jak jsme ušetřili. Pochopitelně, že soukromí pro nás není žádnou významnou komoditou – nemáme přece co skrývat. Snowdenův poznatek o tom, že je to úplně stejné, jako lehkomyslně odvrhnout svobodu projevu argumentem, že beztak nemáme co říct, na tom nic nezmění. Než aby se stal aplikovaným poučením do reálného života, najde uplatnění spíše jako úvodní citát do nějaké hezké knihy o vzniku totalitní společnosti.