Jsou dny i noci,
kdy se nechceš probudit.
Poté, co nasáváš inspiraci
v různém skupenství…
Postel = nejsladší droga.
Závislost na polštáři, peřině,
pod víčky nevědomí
a představa Freuda na morfiu,
jak se v psychoanalytickém nebi
válí s Jungem na kanapi.
Dřímáš,
nádech střídá výdech…
Do toho budík začne vykřikovat:
\“Vrať se ze snu do reality!\“
Vytěsňuješ komplex vyvolávaný skutečností,
dokud tě nedostihne.
Když napopáté neodoláš hlasu
\“měl/a bych vstávat\“,
přijmeš vyzvání světa
k další partii šachu…
Vědět tak,
že jsme víc než pouhé figurky
mezi poledníky a rovnoběžkami
vláčené cizíma rukama.
Jakub Urbanec
Z pírka bázní
Surreální st(r)av(a)
COOLna 
Napsat komentář