Šití roušek nebo jiný způsob dobrovolného zapojení do jejich šíření je symbolem toho, že jsme všichni na jedné lodi. Tedy kromě těch, kteří přístup k ochranným prostředkům nemají.
Roušky také ukázaly nový pohled na legitimitu státních kroků: když jde o roušky, tržní zásahy (centralizace distribuce ochranných pomůcek zdravotnickým zařízením) a znárodňování soukromého majetku (zabavení roušek v Lovosicích) se obešly bez jindy tak běžné prudké reakce veřejnosti.
Začíná se také zdát, že se roušky stanou i symbolickým materiálem pro řadu pro- i protivládních kroků. Andrej Babiš se na svém facebookovém profilu i v jemu nakloněných médiích prezentuje jako zachránce, který sám přivezl (a podle fotek i vyložil) letadlo se zásilkou roušek z Číny. V souladu se svou politickou kampaní dává lidem to, co chtějí, místo dlouhodobých a promyšlených řešení. Zároveň již zaznívají návrhy si roušky jakožto symbol selhávání stávající vlády „potom“ nechat a jít s nimi k volebním urnám nebo na protivládní demonstrace.
Není realistické si myslet, že až si zajistíme dostatek roušek, projdeme vrcholem pandemie a za chvíli bude náš život zase vypadat jako před měsícem. A rozhodně nelze čekat, že tak, jako jsme našili roušky, se individuálně a podomácku vypořádáme s výzvami, které před společností nyní stojí. Možná ale budeme schopni projevenou kolektivní energii využít i k pokrytí dalších problémů, které krize přináší. A zároveň si můžeme zapamatovat, jak stát takřka přes noc následoval masovou iniciativu zdola nebo jak podnikal kroky, které by se jindy neobešly bez ideologicky motivovaného odporu. Možná se otevírá prostor pro dříve těžce průchodná řešení společenských, ekonomických a environmentálních problémů, které stávající situace zatím jen prohlubuje.
Terezie Lokšová
Karina Hoření
COOLna 
Napsat komentář