Strávila v posledních letech desítky hodin s televizními pořady Výměna manželek, Prostřeno a Krotitelé dluhů. Zajímalo ji, jak tyto série zobrazují své účastníky. Ti jsou v nich podle Reifové zostuzováni za to, co dobově považujeme za nedostatky. „Reality show na to jsou ideální, protože lidé v nich jsou pod drobnohledem. Pořady jim kladou úkol předělat se. V naší společnosti máme být všichni podnikateli se svým vlastní já,“ popisuje v rozhovoru s Médiářem výzkumnice z Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy.
Co vás zajímalo na pořadech typu Výměna manželek?
Jak reality show představují svoje účastníky. Zahraniční výzkumy pro to používají pojem shaming, zostuzování. Vykreslování účastníků zároveň zasazují do širšího sociohistorického rámce a všímají si podobnosti s duchem doby, který kulminuje v 90. letech. Jak tyto pořady kopírují mentalitu, které se říká neoliberalismus. Moje základní otázka pak byla, jestli je v Česku ono zostuzování nějak specifické vzhledem k tomu, že jsme postsocialistickou zemí.
Tady bude asi potřeba vysvětlit, co míníte onou mentalitou.
Základem je ekonomický model, který buduje kult volného trhu a volné ruky trhu. V Česku bychom řekli, že jde o typické znaky obecného pojmu kapitalismus, ve skutečnosti ale existují různé verze kapitalismu. Neoliberalismus střídá poválečný model, který v sobě měl silný element sociálního státu. Zásadní rozdíl přitom je, že neoliberalismus opustil ekonomickou oblast a stal se celospolečenským vzorem myšlení. Své principy jako jsou neustálý růst, kult rozvoje, zdokonalování, spravování věcí manažersky, řízení různých částí společnosti tak, jak se řídí firmy – to samozřejmě známe i od českého premiéra –, přenesl za hranice ekonomiky. Vytvořil tak i normy, jak má život jednotlivce vypadat. Co znamená být řádným a normálním člověkem.
Co tedy znamená podle reality shows „být normálním“?
Pracují s tím, že v naší společnosti máme být všichni podnikateli se svým vlastním já. Dobře se oblékat, chodit do fitness center, na kosmetické úpravy zevnějšku, abychom byli čím dál uplatnitelnější na trhu s prací, ale i celospolečenských a partnerských vztahů. Tento vzorec reality show přebírají a překládají do srozumitelné podoby a návodů, jak toho dosahovat. Jsou na to ideální, protože v nich jsou lidé v nich jsou pod drobnohledem, vizuální kontrolou. Pořady jim kladou úkol předělat se. Stát se někým hodnotnějším, než byli v minulosti.
Jak jsou v tomto kontextu účastníci zostuzováni?
V první řadě se pořady zaměřují na lidi, kteří mají nějaký deficit. Epizoda se pak točí kolem toho, jestli se účastníkům deficit podaří napravit.
Celkové zostuzování umocňuje i to, jak diváci diskutují o pořadech třeba na sítích. Jednotlivé díly Výměny manželek mají na Facebooku kolem tisíce komentářů, které v podstatě všechny reprodukují hanlivý tón.
Jestliže se ale v Česku celý žánr zaměřuje v naprosté většině na lidi ze sociálního dna, znamená to, že pracuje s polarizací na vítěze a poražené sociální transformace. Pořady zostuzují ty, kteří nedokázali v posledních 30 letech zúročit politické a legislativní změny k rozvoji sebe sama, k rozvoji svojí prosperity. Domnívám se, že pracují s polarizací, která má dalekosáhlé politické důsledky. Nemyslím, že by ohrožení demokracie pramenilo jenom z toho, jak reality show prezentují chudé. Rozhodně to ale je jeden z mnoha rozměrů, ve kterém se frustrace, pocit křivdy a odsunutí na okraj, což tato sociální kategorie pociťuje, znovu rozehrává a opakuje.
Pokud fenomén kulturní nostalgie na konci 90. let vznikal, dnes jsou představitelé normalizační kultury vyznamenáváni prezidentem.
Ano. To se dá pojmenovat pojmem od Zygmunta Baumana, a sice adiaforizace. Vyjmutí z cenzurujícího, sankcionujícího pohledu. To rozhodně proběhlo ve vztahu k socialistické minulosti a společnosti. Kupodivu i politice. Co bylo v 90. letech nemyslitelné, se stalo myslitelným, posléze tolerovaným či dokonce oceňovaným.
Co jiného je důkazem tohoto vývoje než fakt, že premiér je doloženým spolupracovníkem Státní bezpečnosti a společnost to absolutně neovlivňuje v hlasování. Minimálně těch 30 % lidí.
Irena Reifová, která na Univerzitě Karlově zkoumá vykreslování účastníků takových show nebo oblibu socialistických seriálů
COOLna 
Napsat komentář